Do třetice Hlásné

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vážení čtenáři,

podrobte v sobě následující řádky nemilosrdné KONfrontaci.

Jde o to, že v souhlasných a hlásných mne stále chybělo něco, co by skutečně vykreslovalo onu důležitost samotného rozdělení.

Můžeme si říkat o ženském a mužském principu, jaké jsou to navýsost vznešené věci pozemského charakteru bytí. Ale na druhou stranu, nějak mne ucházel hlavní význam dokreslení podstat obrazutvornosti. Pořád jsem nenabyl to správné přesvědčení, že věci již plně chápu, že jsou jasné, proč... .

 

Bohužel se mne zdá, že jsem v tomto pátrání po podstatách slov sám. Nemám s kým věci rozdiskutovat. Proto vás vyzývám popřemýšlejte o následujících řádcích.

 

Sám netuším, kde nás cesta dovede. Dívám se po krajině, odevzdávám se meditacím, pátrám ve věcech, které mne životem obklopují. Vše stavím na základě nových zkušeností, nových poznání a neustále je začleňuji do svého života.

Hledám různé odkazy na internetu, ale nacházím vždy nějaké rozpory. Pátral jsem v Runách, zda-li se dají nějak významově doladit, nebo přenést určité vzorce ke Staroslovienské Boukovici. Bohužel žádná kloudná myšlenka mne nepřišla.

 

Mé nejnovější poznatky vychází z následujícího.

Je zde věc, kdy při zápisu v minulosti byla hlásná vynechávána. Celý text byl zapsán pomocí souhlasných,viz třeba disk z Faistos. Vážení přátelé a to byl vždy můj strašák. Pokud jsem se díval nezaujatě na Staroslovienskou Boukovici. Zápisy bez hlásných byla věc, co blikala jako maják. Po různých úvahách a braní v potaz, co vše jsem již napsal, neznamená to že věci neplatí, mne nakonec ukázala cestu jedna maličkost.

Napsal jsem, že základem našich citoslovců jsou hlásné. Ať již je to povzdech, nebo dětské ,,é“ navenek vyjadřují náš vnitřní prostor, naše naplnění. Naše uvědomění si něčeho, co vnímáme, co prožíváme.

Když jsem chodil na kurzy Staroslovienské Boukovice k Vladimíru Laubertovi i on říkával větu: Mladík se ptá na cestu ženy, a to následně s touto výslovností:

 

Mylá paní, nevíte kudy se dát … nebo

Milá paní, nevíte kudy se dát … .

 

Sami vidíte rozdíl a pokud to řeknete nahlas, uslyšíte, že s naším tvrdým ,,Y“ to zní velice vzdáleně.

Z toho se dá usoudit, že onen mladík použil slovo ,,mylá“ jako projev stavu uctivosti, jisté váženosti.

Zdruhé věty a slovu ,,milá“ však vyplývá něco jiného, zde je kontakt osobnější, mladík v oslovení použil formu vyzvání, formu počátečního ,,flirtu“.

 

Tyto tři věci, vzpomínka na věty Vladimíra, mé pojednání o citoslovcích a hlavně vynechávání hlásných v psaném textu, se mne nakonec spojilo v jedno ,,velké“ odhalení našeho jazyka.

Zcela zřetělně se vyrýsovala ona nejzajímavější vlastnost Hlásných stavů a to je dokreslení k oné podstatě ženskosti, našich citů.

Hlásné ve slově projevují míru našeho zájmu z hlediska daných souhlasných Bókovic.

Hlásné zahlašují naše vnímání k daného obrazu. Jakým způsobem nás daný obraz naplňuje. Jakým způsobem se skutečně stavíme k našemu prožitku.

V podstatě je to odpovědí na stav, že pokud hlásné ze slova vynecháme, lze takto vnímat obraz dané vize, představy, věci jasně projevených souhlasných stavů.

Souhlasné stavy nám totiž přímo určují směr a dosažené cíle, vykreslí scénu. Určují nám míru naplněných podstat. Vykreslují přímo daný charakter, snímek.

Doplněním souhlasného charakteru o hlásnou podstatu, doplňujeme slovo o stav našeho vnímání, našeho zaujetí k danému obrazu, či představě.

 

Naplnění citlivostí – vztažnosti k daným vazbám by mohlo stát i za vývojem samotných slov různých nářečí a také různých písní nesoucí právě ,,citové“ frekvence hlásných vztahů.

Zde by se dala opodstatnit i míra našeho rozjínění, naplňování se pocitem našeho vnitřního stavu, při volbě slov. Defakto stavbě a kompozici našich vybíraných slov z hlediska nosné frekvence, povahy člověka a jeho naladění.

V konečné fázi používáním určitého slovníku by mělo vést k nastavení mřížky DNK, tedy vliv na léčení a ,,dobrou“ náladu jedince.

Za tím vším by mohla být správná volba používaných Hlásných stavů ve slově. Asi tak, jak i muži prospívá určitá, ba přímo konkrténí žena, která u něj vzbudí touhu dokázat více, přenést se dál, a obohatit svůj život a své okolí o nové poznání.

 

Z toho důvodů je možné, že jsou slova, která se v různých jazycích vyslovují s jinou hlásnou. Pro místní kulturu, pro místní zvyklosti jsou to odrazy jejich vjemů z popisovaných obrazů.

 

Vážení čtenáři, mne se zatím jeví toto dokreslení stavů za správné. Vypadá to, že Staroslovienská Boukovice je více rafinovanější než na první pohled vypadá. Dokonce i na druhý pohled. Možná si věci příliš idealizuji, ale někde vzadu v hlavě mne vždy tlačil dojem, že SB je sofistikovaný nástroj na zpětné dochápání života na Zemi. Na jeho vývoj a cíle.

Z tohoto důvodu je mne jasné a dříve jsem i předestíral, že budou nastávat změny v utovřených kategoriích :

  • hlásné

  • souhlasné

  • dokreslující

 

Pokud nám hlásné dokreslují citovou vazbu daného slova, pak citů a jejich úrovní můžeme mít povícero. Důležité je umět každou úrověň popsat, slovy vyjádřit navenek. Jinak jí nikdo neuvidí.

Na ruských vebech je převážné rozdělení 24-24-1. Tou jedinou dokreslující je ouk, který je středem tabulky a vše dává do smyslnosti, ustoje, možná určitého pravidla.

Je mne jasné, že kombinací dvou Bókovic jako je ár, juň, edo, jota, ota, je vytvořen vyšší náhled, vyšší citlivost než u samostatných dvou původních znaků.

Z toho samého principu by bylo vhodné i okamžité zařazení do hlásných stavů třeba Bókovice óm.

 

Vážení čtenáři, vše dojde k následnému doladění. Prozatím jsem dal všechny Hlásné do karantény, jako zastřené.

Pokud nalézáte nějakou principiální nesrovnalost, prosím ozvěte se. Principiální je myšleno v záchytných bodech pro vykreslení podstaty určitého slova. Čili stavby slov, při jasném významu Hlásných a Souhlasných stavů.

 

Zde je ukázka nového pojetí popisu dané formy, stavu-citovosti:

 

A f – přímá forma určení, jasná forma prvotního stavu, překvapující, náhlá vzplanutí

 

E T – výzva spojující nás se zemí, s materiálním pojetím, dochápání tvrdosti pevného stavu

 

É q – výzva ke spojení s čím, s vesmírem se Slaví a Praví, k nalezení podstat

 

Iže b – nejspíš náš ,,Y“ - nese rozhraničenou formu poznání, jasný projev spojení akce a reakce v jedno

 

Ižei - – jasný neoddiskutovatelný stav daný vyšším principem – vesmírem.

 

Í ! – stavy přijetí společenského soužití, přijetí vlivů jejich funkčnosti jako celku

 

J – odosobnění se k uvědomění, ponechání prostoru k nabytí jistoty, zkoušky, k převědčení se

 

E – dotyk, jak se s námi věc provazuje, sbližuje, navázání těsného kontaktu s daným předmětem

 

18.2.2020