W

ci  Wb

900

foneticky c

 

  • cíl, záměr

  • vyšší struktura určující cíl

  • hranice, proces formování cíle a jeho dosažení

  • světlý systém, směřování snah

  • cílevědomost

     

 

 

U Bókovice C je zajímavý fakt, že jakoby chybí angličtině. Oni sice ho píší, tak jak ho známe latinkou, ale vyslovují ho jako ,,si“. Budí to dojem jako by to byla řeč, formující lidi bez záměru, aby cíl neměli.

A naopak mám za to, že ci, neboli snad i či, se hojně vyskytuje v čínštině. Budí to vě mě opravdu pocit, jako by se tento národ snažil tahat neustále za vytyčenými cíly.

Pro bližší zadívání se do grafického zpracování, je zde jedna zajímavost. Plně to podporuje sakrální význam čar, neboť, onen záhadný koneček dole, hovoří za vše. Pokud by někdo hledal jen tak nějaké znaky na znázornění určitého zvuku, pak by si postačil se samotným jakoby U. Pro nás obrácené g. Vždyť v celé sadě 49 Boukovic takový znak není.

Vnímám onen koneček jako nejpodstatnější část grafického zpracování. Vysvětluji si to tím, že nám jakoby cíl stále utíká. Neboli chci říci, že si každý z nás neustále vytyčujeme nějaký cíl. Vždy k němu dojdeme, ale tím to nekončí, on se v konečném důsledku najde cíl nový, dokonalejší. Tyto cíle se nám poté vrství jako slupky od cibule.

On ten cíl jakoby není nikdy dokonalý. Je to pouze kdesi v dálce terč, my ho vnímáme, ale přesto je téžké trefit do středu. I cestu vnímáme tak, že víme kde vede, přestože cíl nemusíme vidět.

Tímto chci naznačit, že je rozdíl mezi cílem a přesnou hranicí, jasným bodem. Cíl je výrazem snahy o dasažení námi určené hranice.

O tomto významu se můžeme přesvědčit právě v úžívání ČÍsel, nebo CIfer, obou předpon či slabik k označování hodnot. Jedna hodnota má však vazbu k všeobjemnosti to je CI a druhá k přesnosti velikosti, to je ČI.

Poznáme to hlavně podle slov, kdy ČI je předmětem čichu, čímanta, čili papričky, činů a činek, ale také orgánu jako jsou Oči - něco odděleného k určení velikosti, atd.

Naproti tomu CI je nám známe právě z cibule, která má nezpočet slupek, z citů, kterých můžeme míti opět nezpočet, nebo třeba cinkání a nebo třeba příslušník jedné menšiny.

​​

K Bókovici w - C doplňuji, že právě proto je z grafického pojetí čára přerodu mezi Javí a Naví delší. přesahující na jednu stranu, jak dvě linie sestupující z nebes, které vymezují prostor pro sestupující energii. Tímto se dává najevo, že přerod, samotný nový zrod, je vždy větší od vytyčené linie, vysněného cíle.

 

Zajímavým pohledem je také novější ztvárnění latinky, kdy ona sama se prolíná ve slovech s nepřesností poznání pravého charakteru vnímání samotného slova. Tato proluka je vytvořena písmenem T. I takto započalo zapomění s vnitřním chápáním slov, jako nosičů obrazů.

Nevím přesně v jakém nářečí se vyslovuje, ale slyšel jsem slovo Martin říkat jako Marcin. Možná se zdá, že to nic neznamená, ale výrazné pojetí je v polštině právě v psaní C a čtení jako T. Jako poslední důkaz je vjem českého slova CIHLA a slovenského slova TEHLA /zde je zvláštní, jak se samotné slovo čte a jak píše/. Takových slov ve slovenštině je více.

Můj dojem je, že za tímto promícháním je právě latinka, která se již nedržela přesného zadání přenosu správného vlnění - obrazu.