Člověk a Roboti
Vážení čitatelé.
Na stránkách jsem přinesl určitý pohled na Karla ČAPKA, na jeho tvorbu a na jistou možnost formování našeho vědomí.
Pro další dějství jsem si vybral tento obraz trochu prohloubit. Začneme tím, že se pokusím uvést mé vidění samotných pojmů Vědomí a Podvědomí.
Dlouho jsem se s těmito pojmy rval, o co se vlastně jedná. Mohu říci, že jistou zcestnou myšlenkou byla spojitost s intuicí. Zapravováním intuice k podvědomí jsem vytvářel bludný kruh, který mne nepustil k jinému posunutí dále. Při odhození intuice se věc zjednodušila.
Otázka tedy zní, co je Vědomí?
Odhalil jsem, že vědomí je vše, co děláme vědomě. Jak jednoduché, že? No, přeci jen i zde se ukrývají nějaká tajemství.
Protože následuje otázka, co děláme vědomě? Aha, vědomě děláme věci, co si dokážeme představit, posléze naplánovat a v neposlední řadě provést. Jednoduše řečeno, že to, co děláme, si musíme plně uvědomovat. Jen tak jsou tyto věci dále provázány k naší pozornosti, k našemu zápisu, našemu pochopení, k našemu vyhodnocení a to je spojeno třeba i do emocí, nebo jiných programů našeho těla. Děláme věci vědomě, uvědomováním si.
Po odhalení vědomí se můžeme soustředit na naše Podvědomí.
Ve článku ,,Více o předcích“ jsem se zmínil i o jednotce FPS. Je to ,,moderní“ jednotka z anglického výrazu frames per second, kde již sami vidíte, že se nám udává něco za sekundu. Jedná se o snímkovou frekvenci, neboli počet snímků za sekundu.
V článku jsem se pokusil upozornit, že něco obdobného mohli naši Předci zavést v samotných časových jednotkách dle schopnosti našich očí. A to jednotkou jedné chvilky, neboli z dnešního pojení 1fps /kolik snímku dokáže registrovat oko během jedné sekundy/. Znamenalo by to, že jedna chvilka je 1/24 sekund. Snímky nad 1/24 již splynou do pohybu.
Opírám se o pouhý fakt, že pokud mám pracovat co nejpřesněji v obrazutvornosti, pokud si mohu něco uvědomit, čili jednat vědomě, pak musím mít jasnou představu o konkrétních úsecích a dějích. Pokud tedy naše oko snímá zhruba 24 snímků za vteřinu, není to tedy něco pomyslného disharmonického pro uvědomění, ale realita, kterou jsem schopen vidět a tím pádem vědomě ovlivňovat.
Pro další představu pokud samotné oko začneme chápat, že je to čidlo zraku O – K – O /něco odděleného, co udává do pohybu/ pak oči jsou čidla dvě, co dávají realističtější představu, neboli dodávají věcem tvar. Opět O – Č – I , něco odděleného /samostatného/, co nám určují, vykreslují hranici /harmonizují rozhraničení/. Vážení čitatelé a to je 48 snímků za vteřinu!
Naváži teď zpět k podvědomí. Pokud si představujete velikost vašeho uvědomění, kde jsou uloženy ony ,,vědomé“ snímky, které reálně vaše oči registrovaly?
Pro dokreslení, bavíme se o 48snímcích za sekundu, což je 2.880snímků za minutu, dále tedy 172.800 snímků za hodinu a za celý den je to přátelé 4.147.200 snímků. Pravda mimo režim - spaní. Každý odečte dle svého poznání.
Jak zde rozlišíme, které snímky si uvědomujeme a které ne?
Zde předkládám můj závěr, že vše, co si neuvědomujeme, se stává podstatou podvědomí.
Teoreticky by totiž šlo zapracovat na sobě a zdokonalit si proces uvědomění všech snímků. Zde se však domnívám, že to samo o sobě se stává předmětem naší činnosti pobytu na zemi Mitgard. Zlepšovat se.
Mám i za to, že právě snímky našeho vědomí, kterých jsme si měli v životě všimnout, ale z nějakého důvodu zapadli do podvědomí, se stanou předmětem našeho snu. Že ,,snění“ je právě program těla, jak napomoci převodu zapadlého snímku zpět do vědomého pole.
Snění nám dává možnost znovu si vytvořeného snímku všimnout.
Jakým způsobem se věci dějí, nevím, rozhodně vím, že tím, že i já si představuji, snímky vyvářím. Jestliže se dívám na film, snímky opět registruji. Prostě pořád se jedná o ohromné množství snímků za každou naši odžitou vědomou sekundou. A ty se následně kombinují do děje k upozornění nás na nějakou zapadlou podstatu. Sny nám tedy zvyšují pravděpodobnost zachovat se v budoucnu jinak. Nalézt poučení o něco dříve, než bychom si věcí museli znovu prožít.
Pokud se tedy bavím o spojení slov ,,nalézt poučení“, znamená to, že se bavím o zkušenosti.
Sny tedy zvyšují možnosti nadobytí zkušeností.
Posuneme se za ono rozhraničení vědomého a podvědomého vnímání a naváži zde na ony zkušenosti.
Pokud se zamyslíme, proč zrovna my jsme dostali onen báječný seznamovací zájezd na Mitgard zemi, jaká je podstata našeho bytí, je jedinou odpovědí čerpání zkušeností a zachování možnosti čerpání zkušeností pro následující.
To je i základní rozdíl v přestavách o UI - o robotech. Naše vědomí nás vede k řízení nás samotných. Dostávání konkrétních podob o prvcích našeho okolí. O předmětech, rostlinách, lidech, zvířatech, možnostech konání a v neposlední řadě možnostech zachování se.
My sami na základě našich poznaných zkušeností se zdokonalujeme. Naše vědomé činnosti jdou dále za hranici dalšího konání. Učíme se lépe a lépe zachovat z hlediska navazujícího následku. Předpovídáme jej dál do budoucna právě na základě našich zkušeností.
To je onen zásadní rozdíl mezi robotem a bytostí – člověkem.
Robot dělá pouze věci vložené. Dělá jen to, co je mu naprogramováno. Neumí se rozhodnout mezi špatným a ještě špatnějším. Udělá jen to, k čemu má údaje, tak jak je to s naším vědomým světem.
Robot nemá žádné uložené podvědomí. Nemá možnosti čerpání na základě nějaké ,,intuice“ volněji přeloženě vnitřního pohledu. V robotovi jsou věci pouze vědomé.
Už víme, co se skrývá za podstatou bytosti – člověka a co za podstatou robota. Podívejme se na věci, zda-li se nedají skloubit.
V jednom z článku jsem uvedl, že dnešní systém výchovy dětí, to znamená od rodičů po jakýkoliv školský stupeň, vyrábí tentýž následek bytí. Jsou předurčena dopředu příčinná jednání žijících jedinců.
Je v celku chytře sestavena minulost a je velice chytře vymodelován vzorec zavádění inovativních řešení. Velice důmyslným filtrem je prosíváno jakékoliv nové myšlení nebo jakýkoliv nový objev. Naše realita je tak ovlivňována na základě možností naší představivosti.
Takto je vymodelována celá společnost. Jedinci se poté rozhodují dle předem nastavených hodnot. Hodnota psaného slova a hodnota pana učitele má větší váhu nežli vlastní zkušenost. I rebélie jedinců je defakto řízená, aniž by si to jedinec uvědomoval. Jsou vypracovány modely davu a davového šílenství. To, že to někteří jedinci nevidí, nebo že to nevidí i skoro většinová společnost neznamená, že o těchto věcech se neví.
Spatřuji dnes obrovskou díru, a teď váhám, protože se to nedá ani popsat, právě v základním chování jedinců.
Bytosti jsou dokonce omlouvány, že vlastně ani nemohou za to, co činí, jelikož o věcech nevědí. Proč asi o něčem nevědí?
Přátelé, vše se točí okolo moci a peněz, byznysu. A jedinci ve skutečnosti opravdu nevidí a tím i nevědí, ale oni v podstatě nechtějí. Vidí se pouze ve svém naplnění, ve svém projektu, ve svém zviditelnění.
To oni za něco mohou. To ono jsou ti jedineční.
Bohužel toto jednání je vede k nevědomosti. Proto se vůbec ve společnosti nevedou hovory, proč jsme tady!? Proč žiji a co je podstatou života.
Bohužel tou obrovskou dírou je, že jedinci nepracují na základě svých zkušeností!
Jsou zaváděny modely cizích zkušeností, jsou implementovány vědomosti bez získaných zkušeností. Na těchto základech se poté jedinec rozhoduje.
Přátelé, já v tom vidím ROBOTA.
V mém vidění se zde nejedná o bytosti – lidi. Pokud si jedinec nedokáže vyhodnotit své bytí, svou činnost a přijmout své rozhodnutí a tím se řídit, pak je to robot!
A jak jsem psal výše, robot je čistě o zadaných parametrech.
Vlastně to sedí, že? Když se rozepisuji, že jsou předem dané pečlivě vybrané informace, co formují mysl bytosti.
Opět se přenesu a letmo zmíním tak jako v předchozích článcích naše nemoci. Obraz získaných zkušeností je i obrazem získání nemoci.
Pokud se jedinec pohybuje v nerozhodnosti, která je právě v závislosti na vlastních zkušenostech, pak je jedinec připravený onemocnět. Je to přesně parketa, jak narovnat jedince s životem na Mitgard zemi.
A závěrem připomenu, obraznosti se opakují, přenášejí i do jiných sfér.
