
#
herv #THDm
foneticky h
-
překrásné, neobyčejné, duševní
-
nepoznané, neprozkoumané, tajné, ale projevené
-
vyjádření něčeho s údivem
-
čarovné /čuděsné/ ale zárověň nepopsatelné
-
určení, že mimo života ve světě Javi je za hranicí stav blaha, euforie a rozkoše
-
za hranicí světa s dotykem něčeho neskutečného, nadlického
Zhlediska pojednání naše hledané Bókovice H #, je nejkratší cestou ke zjištění podstat, podívat se na slovo Hrom.
Hrom představuje v grafice písmene herv #THDm onu rovnou táhlou čáru k Praví. Při nebesích je čára přerušena vodorovnou čarou. Mám za to, že graficky se dá přerušení chápat, že existuje energie z Praví, z příčinného světa, která je samotnou podstatou daná do pohybu, ale celkově se ona podstata nakonec vztahuje do místní vazby. Pro nás do Slaví, která má jakoby místní vazbu ke ztvárnění daného skutku.
Přesněnji řečeno, je to v konečné fázi ztvárněním Slaví, jakoby oblohou nad námi a přesným místem udeření hromu. Pro upřesnění, hrom je zvuková podstata u blesku, ale vidíme blesk.
O co v podstatě jde. Pokouším se vysvětlit, že stojíte-li v blízskosti místa úderu, razance zvuku je ohromná! Doslova vás to ohromí. Čím dále stojíte, je zvuk méně překvapující. To je podstata našeho spojení H #. A věřte, že takové věci se nestávají náhodně.
Doslova je to nevšední zážitek.
Další výborné slovo, a prosím přijměte omluvu, je naše slovo hovno. Je zvláštní právě svou spojující formou. Je ba přímo příznačné, jak skrze nás prochází různé energie a jak ve výslené formě ,,hovna" my předáme své osobní bioparametry, fyzické požadavky, matce Zemi. Jsme informačně spojení, aniž bychom si tuto vazbu uvědomovali.
V použitém slově hodně, z kterého se můžeme dále rozvinout na slova hodný, vhodný, hodnota nebo hodnost, se projevuje skrytý prvek v míře našeho osobního zaujetí, tedy naplnění našeho očekávání co určí, že je něco hodně.
H # tedy vytváří skrytou překvapující vazbu, nečekané spojení!
Zajímavým příkladem, kde se ukrývá dvojté ,,překvapení" pak je hloh.
