Hlásné

 

 

Dlouze mne trvalo pochopit podstaty co je nejdůležitější. Asi se shodneme, teď nevím jestli vás mám napínat, protože všichni to známe a všichni to.....

....prožíváme.

Nejdůležitější v pozemském životě jsou city. Cit je vazba, kterou získáme svým přičiněním. Dokážeme citům propadnout, dokážeme se díky ním povznést. Překonat jisté úskalí našeho sebesředného pohledu, někdy řečeno sobeckosti. Leckdy se stává, že díky našemu přesvědčení uděláme skutek, který bychom za jiných okolností vůbec neudělali.

Ano, za tím vším stojí city.

Abych přesně uvedl jejich funkci, můžu to nazvat i uzavíráním spojenectví. Pokud jsme opravdu vedeni k poznávání světa, vždy ke všemu uzavíráme vnitřní smlouvu - postoj.

Zaujmeme s poznanou skutečností smlouvu, která je navenek odrazem našich citů, našeho vnitřního naplnění, zápisu do naší paměti k danému prožitku.

 

Jde o to, že tyto city jsou hlásány. Svět by bez nich nefungoval, musíme znát stanoviska, protože ty jsou příčinami dalších jednání. 

Představte si zamilované. Pokud jeden z nich se nevysloví, nebo spíše nenaznačí, druhý nebude tušit, že může být vůbec vyslyšen. Nemůže tak dojít k dalšímu rozvoji.

 

Doufám, že jste již pochopili závažnost a podstatu Hlásných.

Co naznačuje mou teorii?

Jednoduchá věc, zamyslete se, jak nazýváme jednoslabičné nebo někdy i víceslabičné projevy našich vnitřích naplnění, jako je třebá....áách, ó, au .... jsou to citoslovce.

Dokonce se s citoslovci domluvíte i na mezinárodní úrovni. Je to prvotní univerzální jazyk. Tyto hlásné se dají i dlouze zpívat.

Mám tedy teorii, že každá hlásná má svou podstatu našeho naplnění, naplnění citem k danému vykreslenému obrazu. Má svůj potenciál, svou energii a dá se říci plní přesně funkci našeho zaujetí.

Proto je možné, že se u různých nářečí různě zaměňují právě hlásné, jako třeba chlopi a jinde chlapi. Každé nářečí se vyvinulo na svém území právě se svými vjemy. Proto se také vytvořila jiná vazba zahlášení /citů/.

Nejspíš na tom bude postaven i samotný vývoj jiných jazyků, kde se právě stávalo nejčastěji, že se někdo chtěl ,,citově" od jiných oddělit. Uzavřít se do svého. Právě proto si myslím a v záhlaví uvádím, že existoval prvně spojující jazyk.

Tento pohled by se dal i obrazově přenést k pocitům nás můžů k ženám, kdy se jim dvoříme a žena dotváří náš prostor a inspiraci naplnění, asi ve smylu: ,,Žena žene muže, a ten může udělat jen to, co může.“ Zde je jasná závislost, kdo co řídí, a kdo co může.

Už jen při rozboru MUŽ je jasné, že moudrost nás přibližuje k životu. A život přináší na Zemi ženy, tudíž nás muže sjednocuje a sbližuje naše moudrost k ženám.

 

Pojďme si je teď uvést:

 

     Název   Foneticky   Číslo

        As          a              1

 

       Jest      e /takové opovržené/                  5

 

       Jesm     e /jako by se dítě ptalo/

 

         iže        i               8

 

       ižej       i / ? /       10

 

       iniť       í

 

        on        o              70

 

         uk        u            400

        jero    nepřízvučné o

        jery    nepřízvučné y

        jere    nepřízvučné e

        jať      ie

        juň      ju

        ár        ja

        edo     je

        óm      ó

        jeň     

        od

        jota

        ota