Hodnosti a církev
Tímto článkem se vracím k článku Společnosti kopného práva a zárověň se snažím dokreslit povědomí o článku Obchodní společnosti.
Zaměřím se vysvětlit dominantní prvek v rámci obchodních společností.
Všichni z historie znáte, že panovníci byli jmenováni, dá se také říci pasováni do role krále nebo císaře církví.
Inspirace z obrázku je dost příznačná, jen si za pojem královna dosaďte církev.
V jiném článku jsem o hodnotě uvedl, že když hodnotíme, ať již hodnosti, nebo býti hodný, znamená to, naplňování míry určitého očekávání. Kdo neplní dané očekávání je sesazen, diskreditován, zničen, zabit.
Je jednoduché vidět ve světle poznání, že církev získala dominantní moc jako obchodní společnost, jakmile zničila konkurenci. Ve skutečnosti i války s ,,muslimským“ světem se nejspíše vedly v rámci získání obchodní převahy, získání nového trhu.
Bohužel nikde v historii nenajdete zápis, že by se církem své dominance vzdala. Nenechte se zmást ani jistými informacemi, že byla církev zbavena moci jako třeba v anglii, nebo ve francii, anebo v rakousku-uhersku.
Naopak v různých dobách najdete různé informace, jak si církev za vše nechala platit. Tak třeba za křest, zápis jedince k možnému ochodnímu vyprofilování a později ke směně. Za úmrtí, ve formě rozhřešení atd. .
Je jisté, že pokud v dávné době měla církev vliv a určovala, který panovník je hodný ji zastupovat, pak jistě po celou dobu spřádala v zákulisí nitky, spletenec pravidel vedoucí k účelovosti zisku. To znamená pro lepší výběr poplatků, jak řídit ony poplatky, jak postupovat ve sporech o poplatky a opět můžeme domyslet různá zákoutí, co vše spadalo do vývoje spravování poplatků /pozn. jen si všimněte dnešní doby, že defakto je vše závislé na poplatcích/.
Přenesením různých výběrů a institutionalismu je kouzlo oklamání zákazníka, který nemá šanci dosledovat kdo ve skutečnosti za poplatky a řízením stojí.
Celkově k získání vrchního postavení, co by jedinečné obchodní společnosti nemuselo sahat až tak hluboko do minulosti. Dokonce je možné, že v určitých starších úsecích vůbec neměla takový plošný dnešní vliv, jak ho známe dneska. Vše mohlo být fiktivně vytvořeno na papíře, postaveno na základě drobných lokálních událostí.
S jistotou můžeme říci, že takto vyprofilovaná pravidla se stala zákonnými, časem neporušitelná a z toho všeho se odvodilo ,,právo“. Ve skutečnosti právo vymezuje povinnosti směrek k … hádejte? Již jsem to psal, není zápis o zrušení práv církve, není zápis o porážce a tak vede k církvi.
V tomto případě platí kdo ovládá církev, ten inkasuje zisky. Pokud se tedy bavíme o právu, pak toto právo zastupuje právo peněz, neboli je profilováno k co nejlepšímu zisku. Proto pokud lidé nejsou slepí bude vždy platit právo peněz, právo kdo je bohatější, ten je v právu.
Každý však za něco platí. I ten bohatý je sluhou oné vrchnosti, toho kdo církev ovládá.
V tomto systému je zaručené, že veškeré zákonitosti jsou postaveny na maximální míře vygenerování zisků. Z druhé strany to opravdu znamená, že lidé jako jedinci jsou pouhými čísly, se kterými se také obchoduje.
Jedinci jsou vedeni v knihách, kde se pojednává o stabilitách, míře vydaných prostředků na jedince a možnosti vypracovaní zisku. Zde je důležité uvést, že ony zisky je třeba vidět i plošně nejenom v osobách – jedincích, ale také hlavně jako pracovníky obsluh strojů a vytvářením produktů výroby vede k zvyšování i samotné hodnoty pracovníka.
To vše se sleduje v zákulisí přes statistiky. Na základě vyhodnocení statistik vznikají optimalizace budoucího zisku a přijímají se zákonné úpravy v každé zemi. Jedinec musí být vždy rentabilní. Jeho nároky na stáří, jak se mnozí jedinci domýšlí, jsou v tomto porovnání směšné.
Do tohoto modelu patří i vznik státu, co by jednotka určitého celku se svým vlastním modelem spravování.
Na určitých místech světa byli jedinci výbojnější /rozumějte nepoddanější/ a tak se zde musely utvářet trochu odlišná pravidla. Vždy byl jejich odpor časem nahlodán a později jejich místní výsady zrušeny, viz třeba dnešní evropská unie.
Hranice jsou tedy utvořeny jen mírou odporu určitých jedinců, co se nechtějí dobrovolně podvolit a tak si domluvili ústupky - hranice.
Rozhodně vám musím uvést, že ve skutečnosti politici jsou ti, co si uvědomují tuto míru závislosti a úslužnosti k vyššímu postu. To platí i o úřednících a jiných složkách, kde je kariérní nebo hodnostní systém.
V rámci této úslužnosti, né každý má vědomí, čeho se vlastně dopouští. Jeho vidinou je kolikrát jen zisk více peněz, nebo zisk nějaké vymoženosti.
Jak málo stačí k ovládání druhých. Takovými praktikami se drží další lidé v pasti. Celkově je na tom systém založený, vlastně se to očekává a tyto drobné nátlaky jsou řešeny v rámci vnitřních směrnic, kdy už je to jako moc, nad rámec ,,povinností".
Uvedu příklad. Dle shora popsaného je potom pravdou, že ,,anexe“ Krymu je proti určitým pravidlům, i když si občané poloostrova sami zvolili svou cestu. Bohužel zhlediska tohoto článku byla porušena vlastnická práva z generovaného zisku osob žijících v oblasti Krymu. Tyto osoby přece patří někomu a najednou jako, že nepatří?
Nu tedy, je třeba pořádně křičet o porušení práv!
Ano, platí to, že nejsme svobodní, patříme danému územnímu celku a někdo nás spravuje.
Dokonce jedinci mají jako právo si zvolit svého drába!
Uf, to je absurdita voleb. Protože ve skutečnosti, nikdy v tomto systému nemůže vzniknout stav, že se vytvoří nová strana, která pochopila onu úslužnost, a ta by dostala většinu hlasů tak, aby vše převálcovala. Je to utopie, protože tento systém je stále utvářen v rámci jediného cíle – otročit na druhých, v rámci toho, kdo od samého počátku tahá nitky.
Dítě se narodí čisté a papír se stává úpisem. Tak to vždy bylo i v pohádkách, na papíře byl podpis a duše prodána.
Není tomu náhodou tak i dnes?
Doufám, že jste v kostce pochopili o co tady jde.
Jak z toho ven?
Cesta by mohla být jednoduchá, vzdát se veškerého práva, spálit rodné listy /rozumějte, vrátit je peklu/ a stát se opět čistí.
Jednoduché co?
Ale asi nereálné.
Proč?
Protože celá společnost je křižovatka malých a velkých postů řízení. Rodiny jsou provázany do různých menších a větších územních celků, kde dosazení jedinci si nedovedou představit, že by něco mohli dělat jinak. Vše je drženo na bázi představy, že to nejde, protože vše co se tito jedinci někde naučili slouží vypracovaným směrnicím. Onen smysl pro smysl vyššího postu, oddanost ve vyšší řízení, že má svůj smysl.
ve skutečnosti je drží jejich ješitnost. Oni ,,dřeli“ na své pozice a teď by to měli opustit? No blbost, že. Vždyť i jejich děti jsou nucené se ,,lépe“ učit v zájmu získání lepšího místa.
Vše je ukryto právě v rámci řízení nejvyššího postu, kdo hrabe veškeré zisky. Lidé nevidí to, že na každé pozici bohužel jen slouží v rámci sestaveného systému.
Z toho mne vyplývá, že jediná cesta jak věci změnit, je ve formě určení si své vlastní cesty.
Určení si svých pravidel, která budou vycházet od základního článku – jedince, tedy mne samotného.
Tyto pravidla nám nikdo neodevzdá, nebo si snad myslíte, že přijde pokrokový vůdce a dá vám vaše právo, pro vás sestavená nová pravidla?
Jak s nimi potom naložíte?
Nebudete nakonec jen kopírovat program – systém co znáte?
To jsou nejtežší otázky.
Vzít si do své správy vlastní život chce velkou odvahu, protože žijeme ve SPOLEČNOSTI a ta ,,musí“ být přece nějak řízená, že?
Možná právě proto si jedinec nic nedovolí a tak čeká co přijde od společnosti. A to je právě ten omyl a zde vzniká ono právo jedince být otrokem, poslušným.
Ano vidím jen jednu cestu, bez ohledu na druhých budovat svůj vlastní systém. Kdo to nechce, nedozrál. Patří tam, kde si určil.
Při zřizování vlastního systému se dnes nedá předpokládat, co se stane v budoucnu. Nemáme totiž žádné měřítko.
Vážení čtenáři mám doměnku, že vše stojí na pevnosti přesvědčení se. Na ustanovení své vlastní víry.
Nový systém stvořený jedinci, kteří ho budou žít mu budou věřit, budou mu oddáni. Stane se pro ně jedinečný, nepřekonatelný a správný.
A ostatní jedinci, co se přesvědčí o jistotě těchto žijících jedinců dle nového systému, ho nejspíše budou respetkovat a časem v něj uvěří také.
No řekněte, znáte ve skutečnosti člověka, co je spokojený s tímto systémem? Kolik jich napočítáte? Já jich napočítal minimum. Ve skutečnosti je zbytek obyvatelstva nějak ztrápený a pořádně neví z čeho a proč.
Možná právě proto se máme soustředit na sebe, na své věci, družit se dle našeho zaměření a nedívat se, co ti druzí.
Ti si zatím určili své cíle a ve skutečnosti jim není zas tak špatně, jsou sice otroky, ale přece mají různé odpustky:-)
Rozhodně nemá cenu bojovat. Slepého nepřesvědčíš, hluchého nepřemluvíš a hloupost se porazit nedá.
6.5.2020
