9

iža  b;f

foneticky j

 

  • odráží charakteristiku míry času

  • míra času

  • čas jako živel

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

S Boukovicí Iža si jistě ještě užijeme.

Jde o to, že v nářečích se používá slovo jako du, su, sem, di, atd., a ve spisovné podobě používáme jdu, jsu, jsem, jdi a při zamyšlení se nad přidáním J má vzniknou pocit umocnění.

Nevidím důvod, proč by se nemohlo říci, tak jako v nářeči: Já su tady. Jakoby ležérně dávám najevo, jakoby mne na tom ani tolik nezáleželo, jen to dávám prostě najevo, oznamuji.

Jestliže však použiji : Já jsu tady, nastává pocit jakobych si to nejen uvědomoval, ale rovněž dával jakýsi důraz ve svém oznámení směrem k druhé osobě. Jako, že je pro mne důležité, aby mou přítomnost dotyčná bytost brala v potaz. JÁ se více v hmotné rovině projevuje.

Je zde váha na větší uvědomění si své podstaty.

Samotné grafické zpracování napovídá, že spojujeme A f a E T dohromady. To E T však známe z české psací podoby. Dohromady tento znak jakoby říká, zrod další podstaty. A opravdu, když naší  9 ižu uděláme z drátku a poté ji za konce roztáhneme nahoru a dolů, naše křížení se posune nad sebe a vytváří jakoby víceúrovňové křížení. Jakoby byla jedna úrověn bytí a poté přišla nová urověň bytí.

Neboli tak jak to znázorňuje obrázek. Na snímku jsou zachyceny 4 generace a každá generace je na své úrovni. Každá vidí svět skrze své prožité události, takže má každá generace své zájmy. Jednoduše, každá generace má svou úrověň řešení problémů a životních cílů.

Podle jiné charakteristiky je patrné, že celkově je celý znak uzavřený v liniích mezi světem Praví a Naví. To opravdu podtrhuje existenci energií, putujících v úrovních Slaví a Javí. O jistých energetických napojeních.

Pokud se podíváme na dvě uzavřené struktury, je v podstatě jedno, zda-li vedeme průběh čar zleva doprava nebo zprava doleva. Vždy nám to charakterizuje nějakou podstatu vzniku a podstatu následku, jasně propojených energií v růstu.

 

Pokud se pokusím shrnout poznání, v samotné 9 iže se ukrývá ono uvědomění si a uzavření určité podstaty. Bavím se tedy o věci, kterou jsme již plně poznali a v sobě rozvážili a jejím následkem je dávání to na vědomí.