Jan HUS

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

K výročí narození Karla Čapka jsem napsal článek, kde jsem se snažil poukázat na jedinečnou vazbu K. Čapka vedoucí k vyšší obrazutvornosti u jedinců a tím vyzvednout přínos jeho díla a naší řeči.

 

Další významnou osobou našich dějin, která stojí za povšimnutí, je Jan HUS a proto i k němu uvedu pár řádku.

Opět půjde o trochu odlišný pohled doplněný o bukoriad jeho příjmení.

 

Jan Hus, jak se ho mnozí bojí pojmenovat, byl tak trochu socan. Jako kazatel a reformátor se snažil budovat ty nejlepší vazby s jakýmkoliv jedincem. Ať již to byl král, papež, anebo prostý lid, každému od srdce svěřil, co mu patří.

Ve své praxi si všiml propastného rozdílu mezi chudými lidmi a bohatou vrstvou. A právě J. Hus se snažil tomuto útlaku postavit.

 

Pro prostý lid psal a hlásal v češtině.

 

Víte, ono je potřeba si představit, že v jeho době zněla němčina z jakékoliv strany naší vlasti. Němčina se vždy snažila ovládnout Čechy. Za Karla IV. se Čechy staly centrem ,,říše“ a v říši se mluvilo německy.

Vážení čtenáři, záměrně píšu o Čechách. Mám totiž jedno vnitřní nutkání. Nějak mě to nikdy nesedělo a Karla IV. jsem měl za monstrum. Takový nějaký historický konstrukt. Nevím proč, ale zdá se mne, že jediné podněty čerpám ze lstivého spojení Moravy a Čech a následné včlenění do jedné říše.

 

Morava byla vždy odbojná, samostatná a tak trochu pro globální elity nevyzpytatelná. Karel IV. se nejprve stal markrabětem moravským a poté králem českým, aby nakonec spojil obě země do jednoho celku – říše římské. Možná právě proto se stal císařem on a né Eduard III. podporovaný německou stranou.

V této vyšší politice jde vždy o následky do budoucna. Byl to velice mistrovský kousek dostat Moravu do přímého vlivu říše. Takovým dobrým ukazatelem je i řeka Morava, když ji němčina zná pod názvem March /řečeno marš, jinak také význam pro hranici/ a přátelé, pochoduje se na hranice dvou nesmiřitelných rivalů, to je jisté.

 

Doufám, vážení čtenáři, že již máte představu onoho troufalství, němčina se ozývala odkudkoliv, šlechta se bavila němčinou, světské spisy se psaly převážně v latině a němčině a Jan Hus se stal trnem v oku, když právě psal a vedl kázání v češtině.

Prostý lid mu rozuměl, navíc kázal o reformách. Nu, musel mít ohromnou popularitu a to jistě mělo za následek zviditelnění se u šlechty. Z mého pohledu musel být potrestán a tak jistě nebylo náročné hůlku si najít.

 

Jan Hus se zásadní měrou zasadil nejen v podpoře čestiny jako takové, ale do jisté míry jsou mu připisovány i úpravy v pravidlech pravopisu českého jazyka. Tyto úpravy se staly z mého pohledu jedny z nejvýznamnějších od zprznění původního písma latinskými literami. Němčina a latinské litery v kombinaci se jako následek projevil ve spřežkách, dodnes jsou třeba zachovány v polštině. Holt Polákům chyběl takový velikán jako byl Jan Hus.

Jeho navržená úprava narovnala psaný text pomocí liter latinky zpět ke Staroslovienské boukøvici. Slova bez spřežek a navíc s háčky a čárkami se opět stala ,,ladnými“. Defakto jsme se tímto krokem přiblížili početně ke stavu Bókøvic ze základní tabulky znaků a tím opět narovnali obrazové vazby jednotlivých znaků, jako je třeba Š, nebo Č atd.

 

Můj závěr je, že Jan Hus byl v té době nepohodlný právě ze staletého odboje moravských kmenů. Dlouho jsme odolávali poněmčování a vlivu ,,civilizace“. Naše pravidla byla jiná a zdá se, že obyvatelstvo se nechtělo jen tak vzdát ve prospěch světských plánů z Říma a tak musela být nalíčená past skrze řeč.

 

Jan Hus jim do této návnady hodil vidle.

 

Následek roky sílil a dnes ho já spatřuji. Pokud byl plán poněmčení a lid měl být postupně civilizován dle západního vzorce, pak mám Jana Husa za hrdinu z této roviny a troufám si říci, že právě proto zemřel, zkazil tak úžasný plán, po staletí těžce vybojováván.

 

A úplným závěrem se podívejme jaké překvapení nám ukrývá samotné příjmení Jana.

HUS :

S C – zastupuje jemněhmotnou energii tvorby. Je to prvek spojující nás v Javné podstatě a možností pochopení vyšších zákonitostí, který nás skrze …..

...U E – přibližuje do....

...H # – spojnice mezi vrchním světem a světem Javí. Prolíná se nám právě do hlubokého propojení s místem, k prvku, co nás s daným prostorem spojuje. Je to z venku nenápadná, ale přitom vnitřně silná úroveň naší provázanosti.

 

Inu zdá se, že samotné slovo Hus je o přiblížení k provázanosti do jemněhmotné podstaty tvorby, že by to byly právě námi zmiňované slova?

 

5.7.2020