Kudy mne vede

Staroslovienská Boukovice

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Když jsem kdysi dávno začal jezdit na kurzy Staroslovienské Boukovice, ptal jsem se sám sebe: ,,Proč to děláš? Co myslíš, kde ti to poslouží“?

Dnes, po dlouhém vývoji propátrávání prostoru o základech každého slova, jsem postupně nabyl přesvědčení v odpověď na tak podstatnou otázku a chci vás s ní seznámit.

 

Je paradoxní, že my lidé jako bychom spoustu věcí znali, ale nebereme je v potaz.

Tak třeba kdysi jsem se seznámil s větou, že bychom měli být pečlivější s výběrem slov, které používáme v řeči. Jakože každé slovo může vyobrazovat něco jiného, než ve skutečnosti chceme sdělit. Přikládal jsem pozornost hlavně na slova, co dokáží urazit. Která, když se použijí, nevezmeme nikdy zpět. Jenže časem se k tomu přidalo slovo ,,strašně“ nebo ,,hrozně se mi to líbilo“.

Jakou podstatu jsem ukryl do tohoto řečení? Byl to hrozný zážitek, nebo naopak krásný?

 

Najdete v mediálním prostoru různá úskalí, která vám budou říkat různé podstaty. Jednou z těch pojednání je - strašně se mě to líbilo, a že se tomuto spojení máte vyhnout. Mě to nestačilo, protože to nevysvětlovalo onu podstatu. Kde je co ukryté?

Čas plynul a já postupně začal odhalovat podstaty jednotlivých literek – písmen – znaků – bókovic. Některá jsou neměnná, ale jsou i taková, co jako by byla zahalena mlhou. Skrývají podstaty trochu jinde. Dobrým příkladem je IŽE – harmonie, nebo samotné Š, nebo také mohu přidat i N, vlastně skoro všechny.

 

Tento jev si právě vysvětluji posunem chápání dnešních slov a obratů.

Přikládáme mnohdy jiný význam k danému slovu a tak ho vnímáme zkresleně. Zde je ona záhadná odpověď, proč máme být opatrní ve výběru, jaká slova používáme v naší mluvě.

 

Uvedu příklad. Často užívaná slova jako je práce, nebo třeba trpělivost, láska, anebo hodnota.

​

Kdysi dávno jsem doma objasnil onu záhadu podstaty slova práce. S energií tohoto slova je to tak, že používáme-li ho v domácím prostředí, lidé se tak podvědomě odosobňují svému domovu. Dávají najevo, že to není jejich skutečný domov, lépe řečeno, necítí ho takto.

Slovo práce má hned na začátku P a to z něj právě dělá něco odloučeného, něco, co je třeba překročit, jakoby práh, struktura sama o sobě jako průchozí. Jeho význam je daný a my, pokud použijeme toto slovo, vnášíme energii právě toho odděleného k naší činnsoti doma. Oddělujeme se.

 

Pro dokreslení této podstaty je potřeba se podívat na herce, kteří nechodí do práce, a jejich obživa se jmenuje činohra. Toto slovo vychází ze skutečné podstaty pochopení hrany – hranice našeho vjemu, co je potřeba přijmout – učinit, provést.

Práce mne odděluje, ale čin mne váže do chápání podstaty. Je to skutek, kdy se činíme, protože chápeme. Chápeme, že se o svůj domov musíme starat, jinak bude plný špíny, prachu, rozházených věcí atd... a to nás nakonec nebude naplňovat.

 

Slovo práce je více ukryté a jeho podstata vykresluje věnování energie mimo náš domov. Mimo naše společné prostory, co dělá domov domovem. U herců je činohra přesným způsobem odhalení podstaty, co nám jejich ztvárnění má představit. Je zde právě ukrytý onen skutek, o čem děj pojednává. Má přesný rámec a tím i podobenství ve vnímaném vyobrazení.

 

I my doma máme prožívat jasná podobenství a bez ohledu na pohlaví nebo věk se musíme činit o krásu našich domovů. Jakmile to u někoho přerůstá v práci, je oddělený tomuto činění, nepřináší to jedinci pocit pochopení podstaty. Pocit vnitřního naplnění a radost z vykonané činnosti, protože.... a těch můžeme najít, kolik chceme.

 

Při nedávne přednášce jsem přinesl posluchačům význam slova trpělivost. Pokud si ho vezmeme do hledáčku a pozorněji ,,trpělivost“ prozkoumáme, zjistíme netušené věci. A jedním z těchto významů je to, že když vás někdo o trpělivost žádá, je jisté, že vás žádá o neskutečná muka. Budete trpět, pokud chcete být trpěliví.

Je třeba pochopit plně význam přemoci se do něčeho, co ve skutečnosti nechcete: ,,Jen trpělivosti, prosím.... je potřeba“. Uf.

Z druhé strany je ukryto, že pokud vás někdo o trpělivost žádá, sám tento dotyčný nechce ztrácet čas nějakým jiným řešením. Sám nechce být trpělivý a přeposílá jakoby onu podstatu na druhého.

 

Pokud se zamyslíme, když o někom říkáme, že je neskutečně trpělivý, pak nevím tedy, jestli je to ku prospěchu dotyčného, nebo ku škodě. Je potřeba být asi vždy opatrní, a hlavně napozoru, jaký obraz je nám celkově poskytnut. Nebrat jen skutečnou podstatu slova, nevytrhávat jej z kontextu celého děje, a posoudit věc jako celek. V tomto bodě je zřejmé, že jedinec sám se musí rozhodnout a přijmout opatření ,, něco ztrpět – trpět“. Bude-li přinucen, nedocení onu míru proč? Nemusí obsáhnout onu hranu pochopení. Jistého závěru. A tím nesení i odpovědnosti, že danou věc dotáhne do konce.

 

Trošičku náš pohled rozšířím a přihodím slovo respekt. Je trochu podobné našemu rozboru v trpělivosti, ale na druhé straně je dobré pomoci si slovem reklama. Reklama nám hovoří o opakování se klamu. Neboli podstata RE je opakovat, přisadit si, zvýšit, a slovo klam známe. Nejčastěji pod vyobrazením jako lživé, zavádějící. Zde se jasněji projevuje i význam klamu – je zavádějící někde.... . Kde, rozhoduje vyobrazení si.

Respekt má obdobný charakter. Máme zde vykreslení podstaty opakování se, zvýšení, či přisazení od prvotního skutku a pak následuje slovo spekt.

Nebudu zde provádět Bukoriad, ale pomůžeme si slovem, které známe a to je slovo spektákl. Slovo spektákl je něco, co můžeme vidět. Jeho podobenství je ukryto i v aspektu, nebo ve slově spektrum, což volně chápeme jako nám představenou škálu – paletu třeba barev, nebo obecenstva, atd. Čili spekt se dá chápat jako něco, co se nám představuje, zobrazuje k posouzení.

 

Z toho vyplývá, že naše hledané slovo RESPEKT je výhradně spojeno s opakováním předkládaného posouzení, co vidím.

Neboli, pokud máme z něčeho dostat respekt, je to vazba získaná ze sledování – pozorování určitého předmětu. Je zde nějaká akce, a my z opakovaní této akce si uvědomíme, co pro nás znamená.

Pokud se tedy někdo ohráží respektem, již chápeme, že ne vždy to znamená to, co říká. Ne vždy to může být ta nejlepší věc, z hlediska našeho posouzení.

 

Načrtl jsem nahoře, že se pokusím vám dát odpověď na slovo láska. Láska přináší trochu komplikaci, neboť mnoho lidí je zavedeno od skutečné podstaty jiného slova, které má dost co říci, do vykreslení správné podstaty slova láska, a to je slovo ,,cit“.

Pokud mám vysvětlit slovo cit, že něco k někomu cítím, že jsem citlivý k někomu, pak si můžete být jisti, že je to dané vazbou, že s dotyčným nebo s dotyčnou osobou nebo věcí mám něco do činění.

Neboli já tu danou věc poznávám, potkávám a dokonce ji vyhledávám a neustále jsem s ní v kontaktu. Slovo samotné se opírá o fakt, že si více a více tuto věc či osobu uvědomuji svým trávením společného času, kdy narůstá hodnota mých ověřených záměrů.

Dochází k vyhodnocování kvality stráveného času, obohacení se o něco. Tím roste naše citlivost. Asi jako v případě, když se podíváme na skutečného mistra kuchaře. Ten solí a koření, zlepšuje kvalitu pokrmu, dle citu.

Nic neodvažuje! Věci chytne a vhodí přesné množství tak, jak je to nutné. Jeho vazba se určila právě oním stráveným časem vařením.

Uvědomění si podstaty být v té věci citlivý.

Takže být citlivý znamená tvrdé uvědomění si materiální podstaty daných věcí. Jak působí z hlediska našeho chtění k dosažení určitého cíle.

 

Zde se tedy jasně projevuje, že na citlivosti máme největší míru právě my sami, co a jak si dokážeme uvědomit!

Pokud jsme tedy správně pochopili význam slova být citlivý, přeneseme tento vjem ke slovu láska. Neboť samotné slovo také vykresluje podstatu být k někomu citlivý, říkáme i laskaví, laskáme si tento pocit, či pohled.

Pro nás je nejpodstatnější samotný vjem, že to jsme opět my, co si dokážeme připustit na základě našeho přijetí určité vazby, co chceme a co nechceme. Co se nám líbí, nebo co se nám nelíbí. Co nás láká, či co nás neláka.

To vše vychází z podstaty přijetí něčeho. Neboli vědomé rozhodnutí něco podstoupit, z něčeho ulevit, abych získal to druhé, co chci.

 

Zdá se to takovým nějakým kupčením, ale můžu vás ujistit, že se neopíráme o hodnoty peněz jako obrazu kupčení, ale o nabývání hodnot naší kvality života, našeho uvědomění si dalších podstat.

 

V lásce dochází k vědomému přijetí následku, stupně svého rozhodnutí se v něčem omezit, ale z druhé strany dochází k obohacení. Tím se jakoby projevuje citlivost. Daným posouzením.

Jedinec, který nechápe toto posouzení, nebude brát následně v potaz, že musí přijmout rozhodnutí se omezit se všemi následky patřící k sounáležitosti omezujícího činu, a tím ve skutečnosti nemůže poznat kvalitu svého omezení, a nakonec se stane, že neví nic o citlivosti k dané posouzené a přijaté vazbě omezit se, a vztah následně na tom ztroskotá. Jednoduše si nebyl vědom svého omezení, kde se může projevit v následcích.

Velice podobně se vazba vytváří i ve slově milovat, milování. I zde je vytvořen obraz něco obětovat, přinést milost či omilostnit se nad něčím.... a nad čím, vážení čtenáři?

 

V předešlých řádcích jsem nastínil i další hledané slovo, což je hodnota. I zde se dopouštíme omylu a nepochopení pravého významu daného slova.

Máme kolikrát za to, že věc je spojená s nějakým finančním vyčíslením, nebo třeba v lepším případě, že máme nějakou vnitřní podstatu určité vážnosti. Stavíme na tom jako na nějaké hodnotě.

Tak se pojďme podívat blíže.

 

Samotné slovo je dobré si přiblížit na jednoduché větě, když řekneme dítěti: ,,jé ty jsi ale hodné“. Ve skutečnosti pokud se nad věcí zamyslíme, zkoumáme pouze náš stav. Naši představu o tom, co je jakoby správné, co je jakoby nám příjemné, co nám prostě třeba nevadí.

Ve skutečnosti tvrdíme, že pokud to dotyčné dítě provádí vše přesně tak, jak chceme, je dítě potom hodné. Nu, nejlepší cesta, jak z dítěte vychovat otroka, viďte, že?

Dítě takto plní pouze naše představy. Plní naše očekávání.

 

Zde se krásně dotýkáme i roviny dosažených hodností v armádě či u policie, kdy se hodnotí míra přijetí těch správně nastolených hodnot, někým stanovených pro danou ochranu.

Dá se tedy i říci, že se zde odráží míra té správné ,,loajality“ k daným přijatým hodnotám. Někdy se to lidově nazývá i správným lezením do zadnice.

 

Problémem tedy není shlédnutí se v určitých hodnotách, ale to, že to někdo posuzuje a cení si této shovívavosti. Očividně to dává najevo.

Člověk má jednat sám, ze své podstaty přijetí a ne z utvářeného v nás obrazu, že jsme něčeho hodní. Přijetí cizího obrazu je cesta ke zkreslení si vlastní hodnoty, nesplnění si vlastního očekávání.

 

Třeba kdysi byl určitý jedinec hodný být králem. Je zde jasně prokazatelné, že nejprve byla utvořena ona představa někým, něčím, kdo a co je král, k tomu byla provázaná osoba nebo instituce, co to hlásá, kdo to zastává a tím danou osobu následně mohl pasovat – být králem. A kdo posuzoval, že tento člověk je ,,hodný“ být králem?

Tuto funkci měla církev.

 

Nuže se nejedná o stav, kdy se vytvářeli nějaké rody, které se následně přikláněli jakoby k vyznání dané víry, která se postupně vyvíjí, ale jedná se zde o strukturovanost, správné projevení se a přijetí těch správných hodnot být králem, které někdo zaručoval, někdo je sepsal a prosazoval. Následně tedy zastávat tyto hodnoty a dělat pro to vše.

Opravdu chci zdůraznit, že někdo napsal určitý kodex správného chování a po druhých to vyžadoval.

Rozhodně zde nedocházelo k pozvolnému přijímání zasad svého poznání a svého následného řízení. V tomto modelu by neexistovaly hodnosti a pasování se.

Je potřeba pochopit, že se zde tvrdě bavíme o stupni přijetí daného nastavení. Pořád se zde připomíná vazba, kdo je otrok a kdo je pán.

 

Pokud to shrnu, hodnota je tedy míra naplnění daného očekávání. Pokud máme hledat svou hodnotu, hledejme naplnění svého očekávání.

Pokud se podívám, že budu prodávat hodnotnou věc, je to opět dáno v míře naplnění očekávání, čím větší očekávání, tím větší hodnota, ….. tím větší i dnes cena finanční. Proto v dávných dobách naši Předci vyměnili třeba kladivo za koně, protože každý k dané věci přistupoval z hlediska svého hodnocení ke splnění svého záměru očekávání, čím se má naplnit, nebo co má provést.

 

Vážení čtenáři, hledal jsem odpověď, co mne přináší Staroslovienská boukovice a věřte mi nebo ne, ale pokud si začneme uvědomovat onu hodnotu naších slov, že je to kompletní filozofie života a vývoje nejen nás, ale i společnosti okolo. Pochopením oné filozofie se začnou věci narovnávat.

Naše uvědomění správnosti a významnosti nás povede zpět k získání té pravé hodnoty.... hodnoty v nás.

​

​

​

​