Možná,
možná mám jen takový divný pocit, zkuste mě ho vyvrátit.
Zdá se to jako neskutečný sen, všechna dnešní omezení dávají jeden smysl. Jeden cíl!
Ptáte se jaký? Nechci konspirovat, takže popořádku.
Víte, když jsem byl malé dítě, vždy mě zajímalo, že pokud na mě dospělý promluvil, tak jak se u toho tváří. A to mě zůstalo do dneška. Tehdy se mě často stávalo, že věci od řečeného myslel jinak. Ano, v dospělosti jsem si uvědomil, že právě tomuto se říká ksichtění se. Že třeba užíváme větu: ,,Co se ksichtíš?“ a právě tím myslíme, že přesně odezíráme danou energii jedince, co si myslí.
Dnes to vypadá na ulici tak, že nevíte nic. Usmívá se na mě dotyčný, nebo se mračí? Vlastně si lámu hlavu nad tím, že potkávám spoluobyvatele a vůbec nedokáži určit jakoukoliv sounáležitost. Prostě mrtvo. Prázdnota. Nic.
Ale trochu jsem přeskočil. Jedno důležité nařízení, tedy přesněji pravidlo je: přestaňte se již objímat a podávat ruce! A hlavně dodržujte odstupy na dva metry mezi sebou. To znamená, každý si koupí buď svinovací, či skládací metr a pak ho musíte mít v kapse směrem k sousedovi. Rozumíte? Ano to byl vtip. I zde tedy probíhá pocit osamění. Nemám doteky, nemám spolucítění se v prostoru.
Další pikantnost je, zůstaňte doma. Pracujte z domu. Jestli nikam nemusíte, tak tam nechoďte, dokonce pokud můžete, odložte návštěvy v rodině. Paráda.
To jsou v kostce asi hlavní body čeho vlastně? Toho, že se ochráním před nebezpečím? Co je nebezpečí jsem již někde vysvětloval. Ve shrnutí, život je nebezpečí. Zkuste to vyvrátit.
Vrátim se teď k mému oblíbenému tématu, které je stále zatracováno. A které jaksi jedincům stále nedochází. Tématem je psychosomatika.
Pokud se zamyslím nad všemi zákazy, zdá se mě vážení, že někdo zde úmyslně vytváří proces odcizování se jedince v rámci společnosti.
Proces, kdy jedinec je uzavřen do své mysli. Proces, kdy si jedinec není schopen ověřovat reakce druhého jedince, jeho přívětivost a popřípadě jeho sdílení radosti. To znamená sdílení pocitu pohody a možnosti uvědomění se právě pocitu bezpečí....nic mě nehrozí.
A teď, pokud by se mě potvrdil fakt, že korona virus je virus soustředěný jako kruhová obrana a jak víme kruh symbolizuje právě uzavření se, pak by to znamenalo, že korona virus je nemocí odcizení se. Nemocí těžkého uzavření se jedince před společností. A zde je možná i odpověď na průběh nemoci, čím těžší průběh korona virusu, tím větší uzavření jedince sám v sobě.
Pak odpusťte mě tedy, ale zdá se mě, že někdo opatřeními úmyslně podporuje vznik nemoci jako takové.
Ten někdo se pak zákonitě musí vyznat v psychosomatice a tak vytváří společenský tlak na vznik právě této konkrétní nemoci.
Možná,
asi se mě to zdá,
viďte:-)
PS: a hlavně nezpívat!
