Naše pohoří

 

Vážení čtenáři, již nějakou dobu nosím nápad, že se podíváme na zoubek názvosloví našich hor.

A že těch horských hřebenů na tak malém území je.

 

Jelikož jsem ze Slezska a přesněji z Jeseníků, začnu popisovat naši pomyslnou mapu z tohoto místa.

Předpokládám, že bychom si mohli vymýšlet název pohoří Jeseníky, třeba odvozením od Jeseně – podzimu, nebo třeba od jasanů – stromů.

Jenže to by se nesměl právě název nejvyšší hory z dob našich předků, Slovanů, nazývat Stará vatra. Vatra jako oheň. A zdá se, že poblíž vrcholek s názvem Petrovy kameny proslul právě vatrami. Upalovali zde v minulosti čarodějnice. A tak je nejpravděpodobnější, že tohle pohoří se jmenovalo JASNÉ HORY od planoucích vater.

Určitě né od podzimu, protože Jeseníky jsou v České republice z hlediska průměrných ročních teplot nejchladnější. Takhle by se leda jmenovaly Zimní hory.

 

Rychlebské hory nám dle názvu v naší řeči moc neřeknou. Zde nám velmi zdatně napomůže německý název Reichensteiner geb. Když se podíváme na překlad, nese toto pohoří název bohatá škála, bohaté ,,pohoří“. Možná volně, jakoby z rychlíku by se dalo říci česky rychlý chleba. Jako, že se zde budeme mít velice dobře a snadno.

Není od věci, že právě zde se těžila ruda a v dost velké míře právě zlato. Což se mohlo odrazit v samotném názvu pohoří, že je zde nepřeberné bohatství.

 

 

 

 

 

Přesuneme se nalevo od Rychlebských hor k Orlickým horám. Tady se asi moc neohřejeme, neboť název je dost viditelný i dnes. Orlické hory byli pojmenované určitě po orlech.

Nejsem ornitolog, zda právě tady nejvíc hnízdili tito majestátní ptáci. A snad možná zde byl počátek nějakého váženého Maravského nebo Slezského rodu a ti měli v erbu symbol orla. Ať tak, či onak, název je zcela jasný.

 

 

 

 

 

 

O málo vedle to však bude složitější. Naše nejvyšší hřebeny Krkonoše se zdáli být dlouho oříškem. Jen do doby, co jsem si vzpomněl na Krkonošské pohádky, kde byl hlavní postavou Krakonoš. Tradice o Krakonošovi je v Krkonoších stará a zdá se i přesvědčivá.

A já si říkal, proč se tedy nejmenoval Krkonoš? Ani jsem nedopověděl tuto otázku a bylo mne jasné, že ty hory byly Krakonoše!

Bohužel nejsme tolik zvyklí na možná divný název. Ale mám jednu úvahu, čeho by byl Krakonoš největším pánem podle názvu? Odpovědí mne bylo – KRA. Ledovec.

Řekl bych, že tyto hory měli ledovec a nejspíš dlouho a Krakonoš rád tento ledovec nechal doplout dál, než by si lidé přáli. Už i samotný název se dá rozložit na Kra-Ko-Noše; ledovec-uvedený do pohybu-nese.

 

 

 

 

 

 

Největším překvapením pro mne byly hory Jizerské. Neboť tento název se zrovna nějak vůbec nehodí k ničemu, co se tam nachází, nebo kdo tam momentálně žije nebo žil.

Předpokládám, že po Bókovici se Jizerské hory psaly s Jatěm ,,0“, neboli při výslovnosti bylo jakoby protáhlé ,,i“ spojené v ,,e“ napsáno jiezerské hory.

Můj předpoklad se opírá o rozsáhlá rašeliniště a tak dále předpokládám, že se zde nacházeli jezera a jezírka. Z toho byl odvozen název jakoby dnešní Jezerní hory.

 

 

 

 

 

 

 

Další v pořadí hor, máme Lužické hory. Vůbec mne nešlo do hlavy, že by se zde nahoře, nacházely nějaké Luhy. Lužní lesy jsou ty, co se občas zaplavují vodou, vznikají tak posléze louže, které se pomalu vysušují. Je to velice jednoduché od louží.

Celé území pod Lužickými horami směrem na sever bylo osídleno tzv. Lužickými Srby, Jejich území byly Lužice. Zde tento název sedí, nachází se tam rozsáhlá lužní místa. Myslím, že na samém okraji Lužic leží město ,,Libenau“, kterému se přezdívá Benátky severu. Do dnešních dnů tam mají zachované četné vodní kanály.

Takže se zdá, že tito ,,lužní lidé“ dali název i jedněm horám – hory Lužické.

 

 

 

 

 

 

Přesuneme-li se dále, nalezneme se jako v nějakém neskutečném snu.

Tento masív se krajinou táhne zleva doprava. A když se k němu blížíte od Prahy, zabírá celý váš obzor.

Hřeben je to obrovský a jeho záznamy sahají do daleké minulosti. Kopala se zde ruda. Těžili ji ze země. Krumpáči krušili tuto horu, až ji celou protkali štolami a doly.

Dodnes je to významné naleziště rud České republiky a z toho také plyne jeho název Krušné hory od ,,Krušiti“, neboli jinak kopati.

 

 

 

 

 

Böhmischer wald se německy nazývají hory rozkládající se mezi Krušnýma horama a Šumavou. O tomto názvu nejsem doposud moc přesvědčený, proč by se něco jmenovalo ,,Český hvozd“?

Báli se snad tudy projíždět kupci, protože zde byli husté lesy plné ,,českých“ proclívačů?

Možná.

Jedině toto proclívání zboží, kde byl projíždějící kupec donucen zaplatit za průjezd, i když se nejspíš domníval, že je na svém území, dává odpověď tohoto místa - ,,Český les“. V té době hvozd. Jako něco těžce proniknutelné, hustý les. Již zde možná vznikla hláška ,,nesmí projít“, a Češi, zde hojně obývající tento hvozd, byli velice obávaní. Možná právě zde je původní prostor osídlení Čechů.

 

 

 

 

 

Již předešle jsem vzpomněl jednu velkou oblast Šumavu.

Šumava je pro mne doposud záhadou. Rád bych tento název odvodil od názvu ,,šumný“. Od stále pofukujícího větříku, co se opírá do korun stromů a celá krajina je tak naplněna šumivým zvukem.

A možná zde vůbec tolik nefoukalo, ale krajina byla protkaná nesčetnými potůčky, které klokotaly a přes kameny skákaly vlnky vydávající šumný zvuk. Možná to tenkrát také slyšel Béďa od Smetanů a napsal velice krásné dílo s názvem Vltava.

Bohužel nic z toho nemohu potvrdit, a nemohu ani doložit, zda to tak nebo tak v minulosti bylo. Jediné, co na mapě lze vyčíst, je rozlehlost a kde je rozlehlost jsou i prameny a pramínky.

 

 

 

 

 

Na Maravě a Slezsku jsem začal, tak tam i skončím. Posledním pohořím jsou Beskydy. Tento název tak jak u Jasných hor je moderním způsobem dosti deformovaný do nepodoby.

Původní název neslo toto pohoří BLESKOVÉ HORY. Od četných bouří a hlavně blesků, které se opíraly do vrcholků hor.

Rozhodně to bylo pohoří typicky slovanské. Právě bleskové hory byly takhle obrazově vnímané jako hory Perunovy.

Hojně se zde zapalovali slavnostní ohně a zvlášť na Radhosti. A kdo ví, třeba to byla hora Radosti, protože se právě zde konaly jedny z největších slovanských oslav na našem území.

Traduje se, že na samotné hoře se nacházel velký Kummir, který byl pozlacený, a když přišla ona temná doba, byl Kummir ukryt v nitru hory.

Hora sama je tajemná a protkaná tzv. Ďurami. Byly zde podniknuty mnohé výpravy a mnozí lidé se také již z nitra hory nevrátili.

Zde vážení čtenáři píši o věci mě známé, neboť i mí Předci se vydali na jednu takovou výpravu a je dochovalý záznam.

Jako poslední zajímavost k tomuto místu uvedu, že až po navrácení Kummiru na vrchol hory, se opět naplní srdce radostí obyvatelům kraje.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

To byl malý okruh po naších hřebenech hor. Někdy příště se můžem pověnovat příjmením.