Tisíc a jeden způsob,

jakým EU poškozuje české zemědělce

 

Autor: Ivan David | Publikováno: 17.6.2020 | Rubrika: Zamyšlení

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V režimu videokonferencí byla v Evropském parlamentu obnovena jednání o třech novelách nařízení, která tvoří osu Společné zemědělské politiky EU. Jako stínový zpravodaj frakce Identita a demokracie (ID), v níž působí i čeští europoslanci zvolení za SPD, pracuji ve skupině k Nařízení o financování, řízení a kontrole Společné zemědělské politiky (FMM). Na vlastní oči tak mám možnost se přesvědčit o mnoha fintách, které Evropská komise vymyslela, aby zachovala znevýhodnění českého zemědělství. 


Jednou z nich je i způsob plnění tzv. „zemědělské rezervy“. Jde o trvale rostoucí balík peněz, který je v Bruselu uložen pro případy řešení krizí v zemědělství. Vznikl před 14 lety při jedné z reforem zemědělské politiky EU. Původně do něj bylo odloženo 500 milionů eur. Postupem času tato suma narostla až na 1,5 miliardy. Během té doby postihla zemědělce řada krizí. Kvůli administrativní komplikovanosti postupů k použití zemědělské rezervy se Komisi nikdy nepodařilo tyto odložené peníze pro zemědělce uvolnit a vyplatit je ke zmírnění škod.

Komise přesto nadále trvá na tom, že i po reformě, o níž právě europarlament jedná, má být rezerva dále zvyšována. Rezervu nedobrovolně vytváří část zemědělců. Družstvům a firmám, které dostávají na dotacích více než 2 tisíce eur je každoročně ze záloh stržena určitá částka, která je odložena do bruselské rezervy. Část peněz, kterou takto zemědělci půjčí Komisi, je jim teoreticky na chvíli vrácena v červenci při vyplácení doplatků dotací. V září je jim ale strženo opět o něco více.

V přepočtu na hektar obhospodařované půdy posílá do rezervy nejvíce ČR. Čeští zemědělci, kteří mají čtvrtinové dotace ve srovnání s Francouzi, Němci, Belgičany nebo Holanďany, přispívají na tvorbu rezervy násobně více než jejich mnohem bohatší západní kolegové. Zdá se, že metoda výpočtu byla záměrně zvolena tak, aby odvody do rezerv nepostihly miliony dobře dotovaných francouzských, německých a holandských farmářů, ale aby ještě více poškodily česká družstva a zemědělské podniky, které zaměstnávají pracovníky na plný úvazek.

V pracovní skupině pro FMM jsem k této věci navrhl dva pozměňovací návrhy. Podle jednoho by byly srážky ze záloh na odvody do rezervy úplně pozastaveny. Zemědělská rezerva by měla být plněna nebo navyšována vždy jen z toho, co se nepodaří vyčerpat na investičních dotacích. Každoročně jde o miliardy, které se kvůli složité administrativě spojené s vyplácením investičních dotací nepodaří vyčerpat. Pro případ, že by první návrh nebyl schválen, jsem předložil pozměňovací návrh, podle něhož by všichni na rezervu přispívali stejně. Bez ohledu na to jestli jde o rodinnou farmu, malé družstvo, nebo obří podnik jako italský Parmalat nebo německý Südmilch.

KO!ment

Ještě než se vrhnu na KO!ment tak uvedu, že cílem není tentokrát sestřelení alternativy, ale poukázat na způsob, jak se na věci díváme.

Chápu, že jedinci jdou do politiky a často se dostanou až do parlamentu EU. Jejich záměr je kolikrát protiunijní, ale věřte, že často jsou za rozhodnutím jen kompromisy a kompromisy nahrávají jen řídící protistraně.

 

Takže, jak to ve skutečnosti je s ničením našich zemědělců?

 

Ničí se sami!

 

Jak je to možné? Právě čerpanými dotacemi. Pokud se zamyslíte nad hrou zvanou ,,letadlo" nebo ,,pyramida" zjistíte, že v dotacích jde o ty samé principy. Sami řídíme tento proces odevzdávání se. Často jsem slýchal i věci, že bez dotací fungovat nejde. Přesto znám podnikatele a i zemědělce, kteří to bez dotací dokáží.

Proč to u druhých nejde? Protože chcou více, chcou mít větší obraty a větší zisky. Celý trik EU stojí na ,,chytrých" jedincích, co se samozřejmě vymykají nad druhými. Jsou vyjímeční a proto mají právo mít větší peníze. To oni jsou opravdoví budovatelé EU, oni jsou spolutvůrci a dohlížitelé nad pravidly. Letadlo je jejich projekt, přispěvatelů jak víte je mnoho a komu zůstává černý petr, ten má smůlu.

Cesta jak z tohoto maléru není poukazovaním na EU a že nás ničí, to není pravda. EU nás neničí, ničí nás naše nerozhodnost. Ničí nás naše chtivost. Ničíme se prostě sami.

 

EU je pouze určitý nástroj. Nástroje použivají lidé. A lidé se můžou rozhodnout, zda-li nástroj použijí, nebo si opatří jiný, nebo zůstanou u tradice.

A pro jedince více rozvážné jeden příklad.

Běžně mezi lidmi platí, že pokud vám někdo půjčí peníze, jste mu zavázáni. Nikdo si nepůjčuje jen tak, vždy je to konkrétní na splnění určité představy a kdo vám pomůže jít za tímto cílem, je váš šlechetný zachránce.

To samé platí i u dětí, pokud je něčím obdarováváte, získáte si jejich oblibu. To že je začnete ovládat víte jen vy sami.

 

To jsou ty pravé principy DOTACÍ.

Je to odporný vyděračský nástroj stojící na jednoduchých základech.