%

omø  JV]

foneticky óm

 

  • záření

  • tvořivé budování

  • vyzařující tvoření, tvořivé záření

  • osvícení, kterým následkem je pochopení co dále tvořit

  • k člověku přišlo pochopení a najednou ví co dělat

  • pokračování pohybu a existence mimo závislosti od toho či je daná struktura do konce poznaná nebo ne

 

Vážení studující. Znak bókøvice omø % je krásnou ukázkou tvorby čar a čarování.

 

Kloubí se nám zde dvě doliny táhnoucí se přes světy Javí a Slaví. Dolina je nahoře samozřejmě otevřená a tak zde volně dochází k neomezenému čerpání utvářející energie z Praví. A opět, dolina je dole uzavřená, naopak jsou zde jen lehké doteky na přeměně energií světů Naví - Javí, což naznačuje již danou formu pro Javný svět.

To tedy utváří dojem, že se zde pouze jedná o hromadění energií s vyšších světů, bez formování přeměn energií z Naví.

Věci jsou dané, neomezené z vyšší podstaty. Něco ve smyslu Č X Červla, akorát protaženo až dolů bez rozhraničení v Javí.

 

Pokud vezmeme v potaz proč jsou zde dvě doliny, najdeme odpověď tak jako u Y b iže, že jde o dvě navzájem spojené energetické podstaty. Neboli, že zde máme nějaký počáteční vytvořený stav, daný, odpovídající našim záměrům a pak míru naplnění našich záměrů, která je schodná s danou energií.

Samotná symbolika se dá vyčíst i v malé tenké čárce první doliny, která právě znázorňuje energii trudu a pak dlouhé tenké čáry opět trudu, která uzavírá ono druhé udolí, a která je již tažená až k samotnému světu Praví a zakončená pevným bodem. Jako bum to je energie poznání, to je osvícení.

Zbytek tvoří nápomocné vyhranění tvořivých energií a jak jsem uváděl musí být shodné.

Proč shodné? No, jednoho věc osvítí, druhého ne, nevložil ono počáteční úsilí od toho prvého. Proto ta čárka je krátká, znázorňuje množství počátečního trudu.

SB se vždy snaží vycházet z maximálního využití poznání javné podstaty. Je to nástroj pro osvojení si života na Zemi.

Pokud máte z mého výkladu čar závratě, můžeme se podívat i na samotné opodstatnění názvu, kde uprostřed je právě M V, které nám samo o sobě přináší informaci dvou samostatných struktur. Neboli opět dvou forem, dvou celků na sebe navazující viz lis bókøvice M V.

Pokud tedy uděláme bukoriad a začneme nepřízvučným Ø neboli ] jero, pak zjistíme, že ona již vytvořená forma bytí má pevný charakter, neboli zde máme jinak naznačeno, že jde o proces již vytvořený, reálný, jen mu chybí naše .... M V k nabytí poznání tohoto prvku. Můžeme to nazvat i prozření již existujícího, to je onen záblesk a ukončen je samotným O J, které nám ukazuje nadobytou vnitřní podstatu. Prodělali jsme určitou zkušenost, my ji poznali a dokážeme jí opakovat.

Závěrem bych tedy dodal, že naše hlásné omø % je tedy opravdu vnitřní osvícení, je to něco, co pronikne do nás a my najednou víme. Stává se to podstatou poznání.

Také to může být v přeneseném obrazu náš samočinný tvořivý potenciál. Práce, vše do čeho se pustíme, nám jde pěkně od ruky. Však jistě znáte ten pocit a panečku dívat se na takového člověka jak něco tvoří, to září až jsme i jako pozorovatelé unešeni.