Otroctví

 

 

vážení čtenáři,

nedaří se mne pro vás přidávat články s frekvencí aspoň jeden článek týdně. Vždy je nějaký důvod proč.

Důvod je prostý. Během studia skladby našeho jazyka, skladby podstaty slov, jejich naplnění, neboli obrazový vjem co nesou, jsem se dozvídal o zakomponované fylozofii k podstatě života. Celá řeč kopíruje pozemské dění a pozemské dění kopíruje vesmírné obrazy, vše je provázané a tak jsem se dostal na hranu, že dnes si pokládam otázku, co dále.

 

Ano jistě, nejsou ještě plně odhaleny všechny znaky Staroslovienské boukøvice. I na tom se pracuje. Dokonce se pomalu odhodlávám celou tabulku Staroslovienské boukøvice upravit a upřesnit u každého zářiče (proto nesou samostatné znaky název Bókvice) jeho jedinečnou vlastnost a zobrazení. Je těžké tuto jedinečnost vyprofilovat, ale po konečném odhalení u každého znaku bude možné vnímat i cizí řeči tak, že při osvojení si profilace budete schopni odhalovat přenos sdělení z cizích řečích. O tom jsou obrazové spojení.

 

To vše mě vede k dlouhým úvahám, kde je co propojeno, co bylo kde dříve a jak a co přetrvalo. To vše se dál váže, jak píši na začátku, i k samotné podstatě života na zemi. A to k zásasní otázce, kterou by si měl položit každý narozený na této planetě a to : proč je vlastně tady?

 

Samotná provázanost všeho nakonec spoutává mou mysl, ve smyslu ohromné celistvosti, která mne otvírá bránu k popisu samotné podstaty védizmu. Způsobu života na Mitgard zemi.

Je zarážejíci jak málo je pozůstatku k tomuto tématu.

Védy – DQLB jsou o vedení. Vedení života, vedení výchovy, vedení společnosti a přátelé, vést neumíme všichni, přestože bychom měli.

Ve vedení nejsou cílem zákazy a příkazy, to je princip řízení. Pokud se tedy věcněji zadívám na společnost žijící v principech vedení, pak rozhodně budu muset použit množství poznatků, co jsem samostatně popisoval v různých článcích.

Samotný náznak této společnosti byl trochu ukázan ve filmu ,,Celestinské proroctví“. Vím, existuje kniha, bohužel jsem ji nečetl a tak ji jako zdroj neuvádím. Možná i zde je ukryt přešlat, že ono celestinské je nakonec celostní.

 

Volně proto naváži tímto článkem a uvedu takový můj vnitřní postřeh. Možná jestě bude zapotřebí postřeh doplnit, ale jako nosná myšlenka je dot obrazná.

 

Zdá se mne, že naše mysl je spoutána v samotné podstatě vjemu našeho otrocví. Vjemu, co je svobodná mysl.

 

Pokud jsem psal článek Dědina – ROdina, vynechal jsem u RO slovo otROk. Sami vidíte, že bychom mohli slovo rozdělit na ot – rok. Nuže kdo a co je otrok?

Nejdříve se podívejme, co nám říkají obrazy bókvic. Máme zde K, které váže věci ke konům – konání, a které je právě spoutáno našim RO, neboli přesně cíleným proudem, můžeme napsat odděleným – profilovaným – jedinečným proudem jinak i energií, která je formována do podstaty jasného určení počátečním OT – spojení v ojedinělosti, spojení odloučenosti.

 

Pro dokreslení podstaty slova otrok si můžeme vzít i podstatu tohoto slova ze slovinska, kde otrok je název pro dítě.

Proč je tomu tak? Otrokem je nazývan ten, co nemá svobodnou mysl. Není to tedy člověk v okovech, jakou představu mnozí mají, ale člověk deformovaný ve své mysli. Možná právě proto nám společensky nabízejí podstatu otrokářského systému, jako něčeho nedokonalého ve středověku. Možná je za vším jediný důvod, deformovat podstatu samotného slova, jeho zobrazení a nemožnost odhalení dnešní společnosti.

Pokud totiž určitá společnost pochopila, že dítě nemá svou mysl a je zapotřebí ji dodat, pak se velice vzdaluje filozofii védizmu.

Samotné dodáni ,,naší“ mysli ve formě nahuštění informací ze školky a školy je právě podstatou nesvobody. Mysl je spoutaná a pak dělá zcela jiné závěry, než mysl svobodná. Tento proces je myšlen i názvem vědomostní filtr.

K otroctví tak přispívá nejenom společnost a rodiče, kteří již prošli formováním stát se otroky, ale v konečné fázi i samotní jedinci, kteří spoutají svou mysl na základě malého prostoru.

Jak se takové otroctví dá pozorovat?

Nejjednodušším způsobem odhalení je nařizování.

 

Dnes vidíme spoutanost celé společnosti množstvím nařízení a zákonů. To je opravdový opak védizmu a hlavní znak otroctví. Jedinec sám si váže kouli otroctví svým jednáním a chováním. Přijatými návyky.

Možná i samotným znakem nesvodoby je vjem nahoty ve společnosti. Toto téma je dnes od samého ranného dětství deformováno. Zahalujeme svá těla, jakoby nám nepatřila. Vlastně jsme tak dosti nepřirození a jediný důsledek potom je, že jsme náchylní k pokrytectví.

Pokrýváme se čímkoliv.

Obraznost pokrytectví je právě v krytí se. Obraznost se přenáší na vyšší celky a zde je vyšší celek tělo a mysl. Vše je provázáno. Je těžké nebýt pokrytecký, pokud mám vžito, že musím své tělo schovávat. A kde je pokrytectví, opět je vytěsněná svoboda mysli. Volnost v úsudku, naše přirozenost.

Ruku v ruce jde následně pokrytectví a otroctví. Sami se svazujeme okovy nepřirozenosti a jak jsem již napsal, je těžké poté vnímat ,,realitu“ svobody.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ona provázanost naší ROdiny a otROctví je potom velice ,,blízké“.

Hledáním cesty ven, je možné, že nakonec budeme muset opustit obraz rodiny jako základ fungující společnosti.

Nuže vážení čtenáři, vidět onoho skutečného otroka v okovech je opravdu mimo mísu, dnes je otrocká celá společnost, aniž by si to jedinci sami připustili. Zbavit se pokrytectví v každém z nás a zbavit se okovů dá jistě ještě mnoho nadšení, možná i trpělivosti:-)

30.8.2020