@

ouk  JER]

​

foneticky ou

 

• smyslnost, ustoj

• to co je stabilní, co vydrželo neměnné v proudu času, ale není to napsané jako zákon

• zafixované, ale jsou vnímané na základě citů, intuice

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

U bókovice ouk JER] se nejprve podívejme na velice běžný a zaužívaný výraz stůl. Pokud se zaměříme na naše ,,ů" a provedeme pomyslnou změnu, viz obrázek, pak nám chybí akorát přesná výslovnost, kterou si zachovali naši bratři na Slovensku.

​

​

​

​

 

 

Samotný název stůl pak dává smysl, že se jedná o předmět či místo, kde dochází k budování vztahů mezi lidmi. To představují naše znaky S - spojování, T - utvrzování, Ou - smysl, pravidla, ustoje, L - lidé.

O naše grafické znázornění a tím pádem i jíné výslovnosti v návaznosti na jiný charakter samotného znaku ,,ů" se nám v minulosti postaral Jan Hus, který ovšem touto úpravou odklonil poněmčení naší řeči.

Mám dojem, že velikost Jana Husa z této podstaty ke dnešku není vůbec dochápaný, ale o tom někde jindy.

​

Pokud se budeme zabývat samotnou vazbou ouk JER] pak je důležité se soustředit na jeho zakončení.

Nejenom, že O J je něco samostatného, ale následuje U E a to je o přiblížení, což z těchto dvou hlásných vztahů dělá obraz, že nás obraz vede mimo k nalezení se přiblížit.

Vypadá to jako pěkný zmatek. Vysvětlení můžeme spatřit i v řečení, že je potřeba zachovat klid k dalšímu činu, neukvapovat se. Neboli, víme o nějaké informaci a než začneme jednat, je potřeba se zamyslet, vyhodnotit pečlivě co nám věc říká, co máme uloženo v nás a dle toho následně konat.

Obraz konat nám představuje naše k R.

Pokud jsem na začátku upozorňoval na ukončení, myslel jsem o bókovici jero ], který tomuto konání, celému seskupení dává tvrdost  k ponětí, jakoby stvrdit ono dějství, a že tento proces, je procesem tvoření v reálném čase.

​

Tímto by se dalo říci, že naše ouk je vlastně o principu našeho chování. Jistým odkazem nás vede k možnosti zachovat určitý smysl našemu jednání.

 

 

 

 

 

 

 

​

​

​