POKRAČOVÁNÍ ZDRAVÍ
část 2
Vážení čtenáři, po předchozím článku mne napadlo, že je potřeba objasnit jednu oblast. Možná po přečtení jste měli dotaz, proč jsem nazval kouření, alkoholismus, braní drog za nemoce?
Přitom všichni je známé a nejspíš pokládáme za závislosti. Podívejme se na věc blíže. Kdybychom tyhlety nešvary lehkomyslně pojali:,, jsou to závislosti," pak by je stát zakázal z důvodu škodlivosti, navzdory byznusu, které z toho plynou.
Vidíme však všichni, že nejsou zakázané! Je jednoznačné, že závislosti nás doprovází na každém kroku. Tak třeba, někdo je závislý na cukru, jiný na facebooku a druhý zas na čokoládě, někdo hraje střílečky, jiný leze po skalách. Jiný zase má rád sex, a druhý hazard, to vše je závislost.
A všechny závislosti mají jednu společnou věc:
- něco si tou závislostí nahrazujeme,
- okrádáme se o jiné poznání.
Pokud se podíváme na závislost ještě dále a budeme zkoumat další vazby, pak si všimneme, že pokud se jedinec vyhýbá jisté konfrontaci, nechce věc nějak řešit, stav ho trápí, ale něco prostě brání jedinci v řešení, ubírá se postupně do nějaké náhrady. Tyto náhrady se stávájí jedinečným útěkem /pro nás i získáním času/ k řešení daného problému.
Jedinci se stávájí takto postupně závislími na zvolené cestě útěku možného řešení. Z tohoto pohledu se poté závislost jeví i jako nemoc, ale současně i jako lék.
Myslím si, že proto tyto pojmy existují samostatné.
Závislost nám řeší věci budoucí. V určitém momentu odkládáme jisté řešení, nečelíme vyhranění našeho názoru, přijetí jiného pohledu, a tak volíme místo možné nemoci z této konfrontace útěk, získání času navíc.
Zhlediska délky odkládání postupně padáme do zapomění o naše zvolená náhrada se stává přijatelnější. Líbivější. Získáváme větší závislost a díky tomu nepřichází konkrétní nemoc, umožňující nám správné pochopení dané situace.
Pravda, vše děláme dobrovolně, proto je každá závislost vyhodnocena jako stav naší myslí co je napadena, jako posedlá - nemocná.
A přesně tak to je, mnohdy doslova utíkáme před možností věci řešit, nebo se konfrontovat a jindy je tento útěk, navozením stavu dorovnání kmitočtu, viz článek 2 a bylinky, k nalezení řešení.
Opusťmě již však závislosti a povězmě si něco o samotném pojmu napadení. Napadení je velice těsně spojeno s bolestí a tu my nechceme.
Bolest nám však pomáhá vyhnat toho červa. Červem je myšlen ten náš přivolaný - zhmotněný kmitočet nemoci. Už samotné slovo to napovídá bo - lest.
A lest znamená past! Samotnou předponu BO si můžeme vyhledat ve Slabikách, že znamená - všeobecná vesmírná struktura.
Nuže máme zde prvek, který má zcela určitě k něčemu sloužit. Stačí se tedy zamyslet nad jeho funkcí. Něco mě bolí tak moc, že se nesoustředím vůbec na nic a jen si PŘEJI bolesti se zbavit.
Pokud jsme se již zaběhli v pojmech a návaznostech, není od věci ještě doladit jeden prostor. Prostor darů, neboli splněných přání.
Ve vědeckém světě se praví, že vesmír je nekompromisní místo k životu, doslova nepřátelský. Je tvrdý, neústupný, nehostinný.
Z mého úhlu pohledu je vesmír přátelský a nápomocný. Pokud si představíme, že jsme součástí vesmíru a celý vesmír je nějak stvořený, je zde jedna maličkost. Muselo to dát spoustu práce a hlavně chtění spolu něco vytvořit. Po malých článcích, malých kouscích, museli vznikat vazby, které vedly k celkovému propojení všech prvků.
Dokonce k tomu musel vzniknout i dorozumívácí prostředek.
Popisuji zde, že musí existovat jedinečný prostředek, řeč, společná pro celý vesmír. A celý vesmír je naopak velice spjatý s chtěním držet pokopě a tvořit větší cíle, celky. Zde se projevuje, že věci jsou spojeny s přáním vytvořeného chtění a s projevem jeho vykonání.
Vše se děje na daných úrovních. Takže jakékoliv přání je vždy zaznamenáno a v nejbližsí době i realizováno.
Pokud však částečka, jedinec, útvar, nemá adekvátní úroveň na projevení se jeho přání, musí být jeho úroveň načerpána.
Chci říci, že pokud třeba jedinec projevuje jisté přání a nemá patřičné zkušenosti, vesmír, neboli zbytek energetických součástí je nucený, jedince prozkoušet k dočerpání dané zkušenosti. A to opět do úrovně ,,já vím". Poté se jeho přání může realizovat. Z tohoto pohledu se někdy jeví, jakoby se nám děly opaky, nebo, že se zhmotňuje právě to co nechceme, jakoby to nejhorší. Vlastně jsme si to ani ,,nepřáli".
Opak je však pravdou.
Nedávno jsem se třeba bavil s jedním kamarádem, že čte úžasnou knížku jak se zbavit kouření. A dozvídal jsem se věci, které jsem nechápal k jeho dané úrovni. Z mé strany pak následovala jasná otázka: ,,Proč tu knihu vlastně čteš, když víš, že je to jinak se závislostmi?"
Vnitřní odpovědí mne bylo, to já si myslel, že v tom má jasno, a zařadil jsem jej na jistou úrověň. Bohužel, naše bytí je odrazem našeho vnímání mysli. Takže si můj známý potřebuje ještě doplnit vědomosti, to je celý závěr. Vyvolává si potřebu přezkoušení.
Jeho odpověď se dotýkala třeba poznámkou, že to tak přece není, že to tak být nemůže už z jednoho principu, že kouří i jakoby mimochodem, kdy nemá na cigaretu chuť, prostě ze zvyku a někdy si tak třeba u kávy zapálí i cigarety za sebou.
Dostal ode mne jednoduchou odpověď, to tě klame jen tvá mysl, tvá paměť, kolikrát během dne jsis vytvořil přání zapálit si, takové to vnitřní nastavení, myšlenkou jsi ,,zavadil|" na cigaretu? No a ony se tyto přání někdy projevit musí, že.
Takže platí opravdu to co píší, pro skutečné přestání kouřit, musí odstranit skutečnou příčinu této ,,nemoci".
Je vcelku zajímavé sledovat i věkovou skupinu obyvatel, co kouří. Vlastně se takto dají lépe poznat ony civilizační choroby. Věk nám napomáhá se zamyslet, kde vznikají tlaky na jedince, že dostávájí stejné příznaky. Stejné nemoce.
Na to jsem však již odpovídal, je kladen nepřiměřený tlak na jedince, bez možnosti dočerpání jeho zkušeností. S jedincem není pracováno na uvolňování se jeho uvědomění. Nemá odkud čerpat odpovědi, nikde je okolo sebe nevidí. Naopak je vtahován okolím do té samé pasti, kterou trpí jedinci okolo něj.
A projevům následně říkáme civilizační nemoci.
Slíbil jsem v předchozích článcích, že odpovím i na otázky poruch ve vývoji dětí. Proč onemocní děti, když nemají příčinu zadanou jejich myslí.
Odpověď je taková ,,karmická". Popisoval jsem vznik přání a jeho plnění. Přání vzniká i našim postojem k utváření své reality. Pokud to tedy pořád ,,správně" nechápeme, neustále budeme nuceni vesmírem dočerpávat zkušenosti k pochopení daných struktur, společných vazeb.
Krásný příklad se mne vybavuje po přečtení článku na Tadesku. Děkuji touto cestou za přiblížení se oné další souvislosti, která pochází z násilné smrtí obilí.
Článek popisoval dnešní praktiku pěstování a použiváví pesticidů a hlavně glyfosátů jménem Randap na dozrávání obilí.
Mohu potvrdit, jelikož jsem pracoval chvíli i v zemědělství, že na to, aby obilí jednotně dozrálo postříká se obilí rozkotek Randapu a ten pomalu dané obilí zabíjí.
Daná postříkaná plodina se snaží uzrát rychleji a tlačí co nejvíce energie do zrna - plodů, aby splnila to, proč je tady, zanechat potomstvo. A jelikož je známý účinek reakční doby ,,otravy" to je 10 až 14 dní, je v podstatě zabezpečeno plošné dozrání a tím i plošná sklizeň s jakž takž kvalitou každého zrníčka.
Ve vesmírném projektu se však dopouštíme vraždy na každé obilné rostlince. Nejenom, že se otiskne onen roztok na zrníčku, zůstává zde frekvenční stopa, ale ona samotná podstata násilné smrti, je hromadná energie vyslaná do vesmírů. Tato energie násilné smrti, pláče, stresu při tlačení energie do ,,dětí" zrna, je poté rozhodně někde dorovnána.
Jedná se o vibrace, vyslané z nedokonalosti našeho vnímání. Bereme rostliny za jakoby netvořící náš prostor k společnému vnímání. Bereme je pouze z pozice zisku. Kalkulace našeho pohledu bez zkoumání všech podstat následků našeho konání.
Záměrně se bavím o rostlinách, na živočiších to pácháme také. Ale rostliny nikdo nezkoumá, dokonce mnozí samotní dnešní ,,vegani" zelení lidé si toho nevšímají. Z tohoto pohledu je to pouze jejich hra co vytváří a budou z toho sklízet jisté následky.
Není předmětné se přít, zda někdo jí maso a zda je někdo vegetarián či vegan, je předmětná energie a přístup ke krácení tvorů na jejich životě. Na dorovnánvání těchto energií.
Naši předci nám zanechali jisté nápovědy ve formě zápovědí. Jsou to moudra, co poznali a měli zapotřebí nám je předat, pro nás uchovat. I tam najdeme stopu o krácení na životech. Pokud však usmrcujeme takto bolestivými přístupy, při našem neuvědomování se přenáší dále do našich jedinců, do dalších pokolení, která se rodí čistá a citlivější.
Naše děti se rodí bez nastevené hráze v mysli, teprve začínají budovat cesty a na tomto světě je to zařízené tak, že pokud my jsme nejvyšší formou bytí, pak se z tohoto principu musíme o své nejmenší starat, pečovat o ně. Bez nás nepřežijí. Všiml jsem si, že náš nejmenší potomek nemá zábrany dojít na okraj terasy a z terasy spadnout. No oproti našim opům je jejich mládě silně vedeno vnitřním instiktem, že nesmí spadnout.
A nejsou to zákazy co budují uvědomění v našich nejmenších. Jde právě o to, nechat spadnout našeho potomka s menší výšky, ale dostatečné k uvědomění si pádu, nastává otisk, obraz chápání podstaty věci.
To vše jsem uvedl jen pro představu, co my utváříme v prostoru násilných smrtí. Mučivých a bolestných. Citlivý jedinec, ten malý nevinný, poté nemá na výběr, než nám dát poznat, zakusit našeho hospodářství.
Proč nějakou chorobu dostalo právě naše dítě, třeba celiakiji /nesnášenlivost organizmu na lepek / nebo nesnášenlivost na mléčné výrobky a jiné choroby, je odrazem jen našeho vnímání prostoru naší matky Země. My sami jsme strůjci tohoto vjemu. Jen my sami máme mezeru v přijetí. Tam je třeba zkoumat a hledat odpovědi.
Vážení čtenáři, pokud jste dočetli až potud, děkuji vám za váš čas a doufám, že jsem vám věci ohledně nemocí přiblížil.
Je potřeba dál pátrat a hledat další návaznosti a odpovědi. Skládat tak tento prostor a předávat zkušenosti - naše moudro, dále.
Děkuji.