SAMO-STÁT-NOST souhrn
V předešlých článcích jsem se soustředil na samotné vykreslení hrany pojmu samostatnosti, jak ji lze skutečně uchopit. Někteří jedinci jí zaměňují se svobodou a někteří se svobodnou vůlí. Pojďme se tedy podívat na věci blíže.
Nemohu opomenout dnešní situaci ohledně koronaviru a mohu s plným vědomím napsat, že celá věc je ještě pro mnohé jedince ukrytá.
Když na stránkách píši, že nic není náhoda a vše je v následnosti určitých skutků, pak vyvolané celoZemské šílenství musí být i celoZemsky řízeno.
O co půjde.
Je zde vytvořen nástroj pro sklizeň pečlivě připravovaného podhoubí. Pro nás to bylo převážně posledních cca 30let. Věci jsou otevřené a celá akce je navíc v pozadí ohýbána světlou silou probuzených jedinců. Vše se ještě ukáže.
Otázkou pak není jaké ,,zlo" je zaseto, ale co se sklidí? A navíc, pokud i my zachováme zdravý rozum, další otázka je, kdo se bude smát poslední.
Tento článek je více než příhodný právě k pochopení stádního /státního/ chování jedinců ve smyslu utěšování se. Ve smyslu falešného bezpečí. Samotné slovo bez-péči jsem již rozebíral na jiné stránce. Mám dojem, že celkově jsou jedinci oklamáni podsunutím slov s jinými významy. Jak již jsem uvedl na začátku, jedinec vyrůstá v dnešní společnosti, že má svobodnou vůli, že má svobodu zaručenou demokracií. Bohužel to neznamená, že je samostatný a už vůbec né, že je svobodný.
Dokonce už vůbec nemá svobodnou vůli. Je to klam! Má pouze určitý výběr možností se rozhodnout. Tyto možnosti jsou bohužel stanoveny někým jiným. A zde se vážení přátelé dostáváme k jádru pudla.
Tento výběr možností se dá formovat a dokonce tak šikovně, že si jedinec nevšímá o co vlastně přichází. Kde je natlačený. Pořád má totiž možnosti. Past zaklapne teprve jakmile možnosti končí.
A do tohoto bodu právě směřuje celoZemská společnost.
Ona samostatnost se opírá o možnost se rozhodnou u každého jedince na bázi jeho odpovědnosti. Jedině rozhodnutí spojená s odpovědností nás samotných, nás opravňují k jednání za sebe a posléze v přenesené rovině rozvinuté společnosti za vyšší celek.
Jistě jste si všimli rozdělení slova na SAMO - každý hrdý z naší kotliny určitě tento pojem zná a ví, že již zde byl jistý útvar s knížetem Sámem představující Državní systém. Dalším slovem je STÁT - i toto vážení čtenáři známe, hlavně při spojení zákazové značky, nebo povelu – stát. A poslením slovem je NOST. Vzhledem k tomu, že bychom si mohli vymýšlet o co v názvu jde, poskytnu nápovědy a shrnutí. Známe slovo nos, osobnost, noste, a jistě naleznete další. No všechny zde uvedené se rády vystavují, jsou výrazné svou funkcí, svou osobytostí. Co do funkčnosti, nebo smyslu nošení, nás vedou k získání něčeho.
Z toho by vyplývalo, že jako celek se dá slovo samostatnost chápat právě jako nalezení sebe k pozastavení se, s ohledem, co má být v pozornosti, co má být viděno.
Po takovém zjištění, nezlobte se, opravdu stačí zůžit zorné pole pozornosti a vytvoříte lehce klam.
Ze všeho je patrné, že jedinec dnes nechce být samostatný a jen se opírá o iluzi. Je naplněn vnitřním stavem bezpečí.
To neznamená, že z domělého bezpečí nevyjde. Můj dojem je, že právě krizová situace, že právě vyvolání tlaku jistě způsobí, že mnozí jedinci prozřou. Vyjdou z bezpečného stáda a začnou aktivně konat v rámci své odpovědnosti sami za sebe a to bude počátek utváření nových celků.
Odbočím a napíši, že pokud se podíváte do zvířecí říše, uvidíte, že každý tvor se rodí s určitými dispozicemi. Mládě opice se samosebou drží matky, aby nespadlo. Nebo třeba v případě matek predátorů, které musí jít na lov, mláďata se sama poslušně schovávají před okolím. Pokud se však podíváte na naše nejmenší, spatříte, že naše děti od narození potřebují péči. Protože naše děti klidně půjdou na okraj propasti a vyzkouší jít dál. Už je to prostě tak, vše se musíme naučit. Je to ten nejpodstatnější rozdíl od říše zvířat.
Proto máme schopnosti se neustále zdokonalovat a naše zdokonalování nemá hranice. Hranice si každý jedinec určuje sám. A dnes je hranice určená právě pohodlím. Někde se to nazývá i komfortní zóna.
Nejspíš už stačí pohled do dnešní doby na samostatnost jedinců. Proto se přenesu trochu za hranu dalších dnů a zkusím vykreslit, kde a jak, by měla samostatnost fungovat.
Pokud je pravdou vše, co jsem zatím o samostatnosti napsal, jak já jsem ji zde nahoře nalezl, pak se v budoucnu budeme muset opřít především o opravdové rodiny, se zdravou výchovu, zaměřenou na jedince..
Jedinec bude základ. Jedinci musí být zabezpečeno poznání s možností si uvědomovat nadobytou zkušenost, jedině tak se bude moci rozhodnout.
Ano, bez zůžení pole výběru možností cizím vlivem. Jedinec si toto pole možností zužuje sám na základě svého vnitřního postoje, co je správné, co je vyšším cílem. To on přijímá měřítko, to on přejímá /respektuje/ své vzory, které ho naplňují bezpečím. Zde vzniká ona přesná míra bezpečí.
Je potřeba se zamyslet jakým způsobem zabezpečit výchovu takto vykreslénemu jedinci. Zákazy a příkazy určitě ne, že?
Rodina bude muset vytvořit zázemí vhodné pro zkoumání danému jedinci. Rodiny budou muset mít vytvořené prostory na uskutečnení takové výchovy. Celá společnost se bude muset utvářet z pozice možnosti získávání dalšího růstu. Jedině to zabezpěčí, že si jedinec nebude dávat nesmyslné zábrany. Že si nebude dávat nízké cíle založené jen na pohodlnosti. Ano ve skutečnosti, vše vychází z určitého naplnění pohodlí a přijít k pohodlí co nejjednodušeji. Je to takový motor.
Vždy by mělo platit, že věci zjednodušit by mělo znamenat věci zlepšit. Tak to je i ve vztahu k činnostem.
Z toho vyplývá, že pro růst je potřeba dále zabezpečit větší pole působnosti, větší pole kombinací, větší rozhled, to vše donutí jedince více chtít. Nezůstat při nízkých cílech. To se bavím přátelé nejspíš o budoucnosti.
Na prahu dnešních dnů je nejprve zapotřebí tyto věci pochopit a posléze naplňovat. Kde kdo by chtěl dnes věci řídit. Ve skutečnosti v rozvinuté společnosti není ani co řídit. Vše podléhá právě základnímu pravidlu volnosti se rozhodnout, abych plně poznal.
Ostatně to je všeobecně uplatňováno i v různých náboženstvích, bůh nám dává určitou volnost, vlastně veškerou. Bůh defakto podporuje armádu narušitelů, plenitelů jak i armádu ochránců. V době druhé světové války to bylo zřejmé. Obě strany bojovaly ve jménu boha, nebo možná lépe se svolením boha. A jediná otázka, co se naskýtá je, proč?
Jedinou odpovědí je, že ikdyž se pozabíjíme, poznáme onu přesnou hodnotu svého boje. Získali jsme jedinečnou zkušenost spojenou s naší odpovědností.
Zde je patrné, že i vesmír nám vytváří zázemí k našemu zkoumání, tak jak ho popisuji směrem k dotváření nových jedinců.
Z toho všeho vyplývá, že pravidlo volnosti, je jedinečné co je zapotřebí vybudovat a ochraňovat. Ve skutečnosti, to znamená, že je nutné omezit co nejvíce zákazů, omezit co nejvíce uzurpování po moci.
A nejvíce to znamená, že jedinou věcí čeho se budou zákazy týkat, je ochrana opravdové svobody.
Utvořit takové podmínky, kde jedinec bude pod ochranou, jen aby věci nepřeháněl pokud k tomu nemá ještě dostatečnou odpovědnost. Asi tak, jak nedopustíme dojít dítě na okraj propasti, ale dopustíme ho dojít jen na okraj převýšení terasy. Nebudeme mu bránit, necháme ho poznat. Tak nalezne samostatnost.
Vážení čtenáři to je návod jak vychovat jedince, jak vše přenést i k vyšším celkům, což je rodina, dál národ a v konečné fázi celý svět.
Mezi to patří i pochopení slova omyl a chyba, že jsou jen vnitří rozvahou jedince k nápravě dalšího jednání. Tyto slova nepomáhají, při řečení druhých, zde se chovají jako souzení. Vyjímkou je pokud jedinec o rozvahu požádá.
Uvědoměním si své odpovědnosti a tím své samostatnosti se staneme lidmi, každý z nás člověkem.
