Samostatnost

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Samostatnost je pojem, který se určitě váže do různých oblastí. Můžeme se bavit o jedinci, můžeme se bavit o blízské skupině přátel, pracovníků – kolektivů, můžeme se bavit o obcích v našem pojetí Občinách, městech, nebo také o národu.

Pokud tedy věřím v obrazutvornost a v princip přenášení obrazů do různých seskupení – útvarů, pak je zřejmé, že samostatnost má svá pravidla pro všechny stejné.

 

Možná převládá názor, že samostatnost vlastně má každý. Já však vidím něco jiného. Hru na schovávanou.

Jedinec se dnes musí daleko více soustředit na svou samostatnost. Co to znamená? Není snad samostatný?

Skutečná samostatnost je v přímé úměře své odpovědnosti. Dá se tedy vůbec v současné době bavit o samostatnosti, nebo jsme závislí na rozhodnutích v rámci systému a přijetí kolektivní odpovědnosti?

Zde je brán v potaz demokratický systém parazitující na neschopnosti druhých nadobývat svou samostatnost.

 

Důvody nemožnosti nadobývat svou samostatnost si můžeme zlehka připomenout. Popisuji je v rámci různých článků. Tak třeba :

• Výchova dětí řízením a ne vedením.

• Přenechání výchovy dětí – odpovědnosti, nekompetentním lidem z hlediska narození jedince. Dítě se narodí do konkrétní rodiny k jejímu formování. K jejímu růstu – uvědomění.

• To mnohdy platí i přenecháním odpovědností rodičů školskému systému, kde právě dochází k nedochápání podstaty učení a nabývání zkušeností. Zde se formuje poslušnost a závislost na informacích. Dítě zapadá do stále stejného příčinného jednání, jak je systém sestavený.

• Z tohoto koloběhu vychází jedinci, neschopní se mnohdy rozhodnout z podstaty ,,já vím“. Vychází kolektivní jedinec přemýšlející o svých druzích, ne rodině, ale kamarádech. Dochází k formování kolektivní odpovědnosti a krytí jednotlivce obklopujícího se skupinou. Zde se nakonec vyformuje ,,zástupce“ daného kolektivu právem nejsilnějšího – nejschopnějšího.

• V konečné fázi to stojí na počátku ,,demokrativní“ společnosti. Zde jsou v konečné podstatě ochraňovány zájmy určitých skupin nad zájmy druhých.

• Vedoucí ,,demokratická“ skupina těží ze závislosti slabších jedinců. Tato závislost je nadobytá pohodlností každého jednotlivce. Platí : ,,Stačí se mít jakž takž dobře a já se nebudu zaplétat do ,,intrik“, na to se mám moc rád“. Jsme obklopení dostatkem jídla, požitků jako je film, hudba, koníčky, přenosy akcí – kopaná, hokej, sporty koncerty atd. a je naplněná určitá naše ,,hodnota“ bytí. Časem se spokojíme a naplňujeme tím náš život. Nehledáme jiné podstaty, máme se dobře.

 

Teď zde napíši jednu vsuvku.

Nedávno jsem se díval na jeden dokument o rychlostní železnici ve Španělsku. Vlivem sabotážní akce, umístění výbušnin ve vlaku a následcích výbuchů, přijala ,,společnost“ bezpečnostní opatření na ochranu cestujícího důslednými kontrolami. Cestující včetně zavazadel prochází kontrolními rámy na všech nádražích.

Na tom by nebylo nic špatného, jen kdyby to byla celá pravda. Ve skutečnosti společnost vyformovala své odpůrce, kteří nejsou vyslyšení. Kterým je ubíráno určité právo bez možnosti právoplatné náhrady.

Jistého pochopení a závažnosti pohledu právě každého jednotlivce.

To vede nakonec k vyformování skupiny sabotážníků, protože neví jak věci řešit. Nikdo je totiž ,,demokraticky“ nemusí řešit. Jsou pouze nějakou menšinou a ta se musí přizpůsobit.

Z tohoto pohledu se jeví, že ony kontroly nakonec zavedli ze zcela jiných důvodů : ,,Ochrana vlastního vytvořeného systému“.

 

Právě zde se objevuje ona důležitá hrana nabývání samostatnosti každého jedince. Samostatnosti v jednotlivci, která by následně měla vytvořit samostatnost určité skupiny a ta by byla opět základem samostatnosti vyššího celku.

Vážení přátelé ona v podstatě ta sabotážní skupina je samostatná a koná proti nesamostatným jedincům schovaným ve stádě, které opět jiná samostatná skupina má jako rukojmí.

 

Postoupím teď jinde a dám druhou vsuvku.

Zkusím stručně popsat mou cestu samotatnosti.

Pokud bych to mohl nějak podtrhnout, pak mě vychází, že samostatnost je nadobývání uvědomění, které právě vytvoří mou odpovědnost.

 

Žil jsem s rodinou ve vsi, kde si lidé již neříkali úplnou pravdu. Lidé se schovávali za své zájmy a vytvářeli bojůvky proti sobě. Začali se zavírat v domech.

Nic se s tím nedalo dělat. Nejspíš na to měl vliv zakořeněný socializmus a do toho importovaný kapitalizmus. Lidé si mezi sebou přestali věřit a začala přerůstat mezi nimi závist. S rodinou jsme měli dům, samozřejmě na hypotéku. Byl velký, tak pro tři generace.

Bohužel časem jsme zjistili, že jsme se nechali nachytat. Nepatřil nám, ale bance, a tak se vlastně náš dům stal garantem poslušnosti. Naší spojkou do systému, kterému jsme však časem přestávali věřit, tak jak rostla ona odevzdanost v lidech okolo nás.

 

Proto jsme se rozhodli dům prodat, bohužel tam plně padlo prozření, jak jsme naletěli.

 

Dům v ,,demokratickém“ pojetí společnosti, neměl tržní hodnotu našeho úvěru. Byl na vesnici, na okraji naší vlasti. Ne zrovna v zóně budoucího perspektivního růstu. Nejsou zde ani továrny, ani forma zábavy, či-li cestovního ruchu a v neposlední řadě není zde ani oblast zájmů rekreace.

I když jsme náš dům velebyli, byl velký, splňoval vcelku předpoklady pohodlného rodinného života, prodejem bychom tratily neúměrnou sumu. Nalezli jsme nakonec řešení, že nebudem platit při naší ztrátě dalším skupinám jednotlivců, kteří na nás jen vydělají a peníze, co takhle uspoříme použijeme na budování naší nové cesty.

Najdeme domu rodinu, která si jej převezme.

Bude ho tak milovat více než my a bude ochotna věřit v nás a sebe v zachování jistot, že věci po splacení úvěru dopadnou dle naších společných ujednání. Pro jistotu jsme je sepsali na papír, kde jsme jasně vymezili podmínky naší domluvy. My ztratili v domě veškeré počáteční vklady a údržby, oni na oplátku důvěřují nám po doplacení v přepis.

Zde jde vidět, kde nás ,,demokratická“ společnost doprovodila. V normální společnosti by proběhla nějaká směna každého dle toho, co by očekával. Pak bychom se rozešli a každý by si naplňoval své další cíle.

Důvěřivá rodina se nalezla. Sice je možná okrajem společnosti, ale jako celek něco chtějí, věří a jdou si za tím... . Během toho jsme našli místo na samotě, kde jsme hodlali zakotvit.

 

Ptáte se proč?

Proč samota?

Proč další budování?

 

O tom si budeme povídat příště a dokončíme téma samostatnosti.

​

​

​

​