,@R]d!wf

 

Vážení čtenáři,

tyto stránky se snaží vnést světlo na pohled stavby slov a možný vývoj jazyků.

Předlohou stavby slov se mě stala základní tabulka znaků známa pod názvem Staroslóvienská Boukøvíce :

Cnfhjck%d0ycr1  ,@R]d!wf,

nebo také ve volném překladu Dříve spojující jazyk :

LHTDy0HeccRS9  ZPbR,

podle které jsem postupoval jako se základním klíčem k pochopení utváření vjemu samotných znaků.

 

Ve slovech samotných není nic podstatnějšího než nalézt přesnou míru pochopení vypravěče a posluchače.

Pokud se budeme zabývat vztažností chápání obou skupin - Vypravěč - Posluchač - pak v samotné podstatě řeči jde o vykreslování, neboli ztvárnění našich představ.

Samotné představy jsou vždy ztvárněné z našeho očního vjemu. Máme schopnost připodobňování viděných obrazů a bleskových posouzení viděných stavů.

 

Každý znak ve slově je nosným vyobrazením, něco představuje. Je určitou nosnou frekvencí, pro tyto stránky zářičem.

Má i svůj zřetelný zvukový záznam. Frekvence jednotlivých znaků se propojují, vytvářejí souznění.

Správné chápání slov je nejdůležitější vazbou v soužití lidí. Z těchto soužití dnes vznikají uzavřené celky v rámci svých mateřských jazyků. Přenášením učení svých mateřských slov, jsme zapomněli samotnou podstatu tvorby slov.

 

Naši Předci pojmenovali nám známé okolí podle pravidel společných pro celý vesmír. Tyto pravidla vznikla v rámci vývoje vesmíru a jsou pro nás neměnná. Pokud tedy připustíme, že našim Předkům se podařilo tyto pravidla zachytit a přenést do tvorby slov, pak je navýsost důležité tyto pravidla odhalovat a znát.

A proč se domnívám, že jsou tyto pravidla přenesená i do tak jednoduchých podstat jako je samotné slovo?

​Protože pokud se bavíme o obrazutvornosti, o přenášení představ, tak jedinou podstatu samotných slov je zachycení reálnosti. Neboli přesnosti vyobrazení!

To je důvod i samotného pojetí zadání - nalezení výchozího bodu pochopení slov. Bez nevidění od čeho se věci odvíjí, co je základem obrazu, nelze vidět zbytek. Nejdou přesně dochápat následnosti.

 

A Proč jen Boukøvíca?

Hledal jsem dlouho, abych zjistil, že jako lidé rádi připodobňujeme. Dokonce je pro nás nutností přirovnat si neznámou věc s již uloženou prověřenou zkušeností.

Proto má Boukøvíca vícero přívlastků.

Můžeme jí opravdu přirovnat a vymazlit v jakoukoliv podobnost. Dáme jí přívlatek, že je spojena se slovy - Staroslovienská, dáme jí nálepku, že zde byla nejdříve - Drevněruská, dáme jí přívlastek, že prohlubováním znalostí získáme vyšší úroveň vědomí a to nás následně odlišuje - Staroandělská /Staroangelská/ viz níže.

Ale v základě zde máme kompilaci slov.

Bukvice, Book, Bukva.

 

Můj logický sled je následující: život je podstatou zde na Zemi, záznamy o životě se píší do knih, knihy mají písmenka, písmenka jsou uloženy v abecedě....divné že? A teď změna.

Podstata života je vložena do Book, pomocí Bukvic, které jsou znalostmi zaznamenané v Bukvici... To se zdá být logičtější, že?

Jak je to možné? Že by se v minulosti stalo něco o čem nemáme ponětí? Že by nám i Ruské zdroje lhaly a vlastně všechny?

Již v dřívějším článku jsem uváděl zajímavost, že ruština se velice podobá v některých slovech angličtině a němčině. Jakoby jazyky vycházely z jednoho zdroje. Uváděl jsem podobnost v hrdinovi, kdy se v angličtině píše Hero a čte se hírou a v ruštině tím, že není H máme Geroj.

Jistě takových slov najdete více.

To je jen část odpovědi, proč.

Během studování SB jsem odhaloval postupně více nitek, co mě zavádí i k názvu Staroandielská.

 

Jako nejzajímavější je postupný vliv anglického jazyka po celém světě.

 

A úplně jako perličku uvedu jeden příklad obrazové podobnosti jednoho slova z češtiny k angličtině.

Jendá se o slovo  DÁREK

a                              DARK.

Co mohou mít tyto slova společné? Je to jejich obsah.

Takový správný dárek je pečlivě zabalený a my pokud jej dostaneme, tak jsme celí dychtiví dárek rozbalit a zjistit, co nás čeká uvnitř. Vytáhnout ten dárek na světlo z hlubiny temnoty.

A vy, co angličtinu ovládáte jistě víte, že dark znamená temný. Něco temného, co jen světlem prosvětlíme.

 

Zajímavá podobnost a určitě si můžete být jistí, že náhoda to není.

Ony podobnosti mě nutí potom přemýšlet, co bylo dříve?

Jak se mohlo stát, že obrazy za slovy zůstaly v podobnosti?

Po pečlivém zvážení  jsem nakonec připustil, že již samotné slovo Boukøvíca, je co do podobnosti s angličtinou a obrazovým vjemem zcela určitě kniha s vícero údaji. Čili nějaká šifra, klíč.

A pokud se vezme slovo Star, je to opět v angličtině hvězda, pro nás něco zářného, něco trvalého. K naší češtině zase velice podobné slovu starý. Kdybychom se zase podívali, že ona stará osoba je vlastně již jistých kvalit, je zářící.

Už to taky vidíte?

 

Možná ještě objasním pohled na onu podobu Staroandělskou. Kde slovo An-Děl rozdělím jakože něco dělí. Prosím o nespojování s dnešním obrazem slova Anděl. Co by takový anděl dělil? On nic, to slovo nejspíš obrazově přináší proces přerodu. Popisuje proces vyhraňování se. Něčeho dozrálého, něco co se muselo oddělit od jiného, aby vylezla čistota. A možná proto se na Zemi tak činíme...děláme.

Název jako takový Cnfh]fyL0Kcr1 ,@R]d!wf by poté mohl znamenat, že se jedná o kompletní návod na rozzáření se. Vnést do sebe světlo.

A je to venku.

Mé úvahy můžete jistě přezkoumat.

Možná přijdete i na jiné podobenství.