Strach jako nástroj
Vážení čtenáři,
o čem se dnes chci rozepsat, se zdá na první pohled nesouvisící se stránkou Staroslovienské Boukovice.
Nuže trochu osvětlím. Náš jazyk a zvlášť tyto stránky se snaží zaujmout a podporovat teorii o obrazovém vnímání naší řeči. Na svých přednáškách říkám, že každá řeč defakto zobrazuje věci, neboť my jako bytosti máme určité možnosti vjemů a to je postaveno na zobrazování. Ostatně můžete si to vyzkoušet sami.
To co chcete řící je váš obraz, který se snažíte popsat směrem k druhému. Pokud si nedokážete představit danou věc, snažíte se najít příměry k dané popisované věci. Pokud použijete jiné slovo, než posluchač zná - má uloženo, opět nedojde k porozumění. Pokud se zamyslíte nad sny, opět jsou to obrazy. Zobrazování je naší samočinnou součásti. Vyjasněním se jeví, mít ten správný obraz.
Proč je naše řeč takto postavená jsou jiné otázky a na ty se snažím nalézt odpovědi.
Takže pokud je zobrazování vše, co nás životem provází, pak se téma strachu také rozhodně dotýká této stránky.
Problémem tohoto systému je všudepřítomný strach. Můžete ho nazvat obavou, nebo třeba, že myslíte na budoucnost, ale vždy se stejně bavíte o strachu. V podstatě je někde něco ukryté. To něco, není správně pochopeno, to něco je tak těžce odhalitelné. Dokonce ho sami často ukrýváme.
Život nás přitom nabádá žít k naplnění. Každým skutkem se stáváme lepšími a lepšími bytostmi. Jen mysl druhých občas nevěří a tak nás někdy jejich pohled zviklá, že právě i my sami nakonec máme zkreslené představy.
Strach patří starému systému. Starý a Nový systém se liší v pochopení hlavních charakteristik chování nás jedinců a to v poznání pochopení strachu.
Strach patří do základní skupiny nástrojů našeho těla, do emocí. Tyto programy v nás řídí proces lepšího zapamatování. Slouží v naší paměti jako body, do kterých se rychleji dokážeme vrátit, abychom včas odhalili podobnost situace, ve které jsme se ocitli. To nám dává šanci zachovat se jinak, udělat věci lépe.
Emoce jsou základním nástrojem těla k provázání do javného světa.
K emocem se váže i jistá vyzrálost. Pokud bytost začala vnímat své emoce k prožitku a celkově došlo k uvědomování si nastálých situací, emoce se stávají slabší. Stávají se pouhými nepatrnými impulsy. Svou vyzrálostí, trénovaností, nebo to pojmenujeme i zkušeností, emoce slábnou. Stáváme se bytostmi, které jsou na jisté urovni chápání vesmírných procesů. Stáváme se lidmi. Viz obrázek.
Vážení čtenáři a : tam kde je strach, je nedostatek víry - poznani.
To je znakem nevyzrálostí.
Prosím tedy, podívejte se na sebe kolik práce máte ještě každý před sebou. Podívejte se rovněž okolo sebe, kolik práce má okolí.
Strach je všudypřítomný. Je to totiž základní šložka tohoto systému. Všechny předpisy a zákony jsou postaveny na základě zastrašování.
Všechno to, co jmenujeme zlem, je opět jednání ze strachu. Veškeré naše jednání je obrazem kopie tohoto světa, tohoto systému. Bavím se o obrazutvornosti a ta se přenáší z vyšších do nižších sfér, ze širokých pohledů do úzkých vizí.
Pokud má v budoucnu lidstvo dosáhnout obrození, pokud má nastat zlatý věk, pak je to změna celkového myšlení, celkovou změnou systému.
To je základem i našeho zdraví, pevná víra ve své zkušenosti, vytěsnění strachu.
Nový věk vyjde z poznání tohoto uvědomění. Pochopením podstaty strachu. Jedině tak si uvědomíme, že problém a bojování s problémem je svět starý.
V principu nejvyšší boj je ten, ke kterému nedojde. Je vyřešen na předchozí úrovni, náhledu na danou věc. Neboli ve správném přijetí předcházející příčiny. Ten kdo neustále svádí boj, nenalezl ještě správné řešení.
Strach je zapotřebí opět navrátit zpět do základních nástrojů našeho těla. Ne do společenského chování.
Strach nepatří k tomu, aby ovládal naše životy. Při uvědomění si bohatosti života, a že na Zemi jsme jen pro nadobívání zkušeností, pak myšlenka na strach nám právě brání k získávání zkušeností.
Mám za to, že naši předci chápali toto rozhraničení, neboli věděli o strachu jako o základním programu těla – emoci, který je včas zabrzdil v nebezpěčí, ale z hlediska života strach neměli.
Má doměnka je založena na středověkých popravách a vlastně nás toto provází až k dnešku. Protože usmrcování na veřejnosti slouží jen pro zasévání strachu. Zvlášť pokud je to mučivým způsobem. Jestliže se člověk do té doby smrti nebál, pak pohledem na mučení mohla obava vzniknout.
Myslím si, že to byl nástroj civilizace, která potřebovala pomalu mezi obyvatelstvo Državy zasévat strach. Změnit smysl vnímání, neboli obraz, co nás ovlivní při podobnosti v naší situaci.
Bohužel systém civilizace se doposud nezměnil. Je to barbarský způsob využívání bytostí. Dokonce nám často nedává šanci ani to vidět.
Máme strach z úřadu, máme strach z autorit, máme strach o vlastní tělo. Je to závažný problém, který způsobuje nemoci. Naše zdraví je v přímé souvislosti se strachem a na základě strachu vypuzeného stresem, nebo depresí. O tom ale v jiném článku.
Přátele, mám za to, že pokud jsme již zde na Zemi, pokud jsme přijali život, pak vše okolo nás nám slouží k pochopení veškerých podstat samotného Vesmíru, samotné Země a samotných nás. Vede nás uvědomováním si a ke stále lepším rozhodnutím. Opět platí obrázek dvou pyramid.
Celý Vesmír se neustále snaží všem bytostem k tomuto růstu pomáhat. Plní naše rozličné touhy a přání.
Projevy našich přání jsou různé. Přání někdy skrze hluboké procitnutí z omylu, ve smyslu pravdy bolí. Někdy jakoby plní opaky, neboť naše přání bylo nadčasové, ještě nemáme dostatek zkušeností k tomuto přání a tak nám život donáší nejprve ty chybějící zkušenosti.
V každém případě, pokud se chceme neustále bát, dá nám Vesmír plný pytel strachu a možná i něco přiloží. No, kdo by se potom strachy nepodě....
Strach jako nástroj na ovládání bytostí, budí jen další strach, tak jako zlo plodí další zlo. Všechny, ale úplně všechny problémy se musí řešit na úrovni předešlé, tam kde je počátek. Tímto způsobem se vedou i odblokace v podvědomí u zdraví.
Mimo drobných podotázek okolo tohoto tématu, zde vzniká rozhodně jedna velká otázka : ,,Kdy to nastane?“
Drobnou nápovědou může být Kniha světla, kde se praví, že se zrodí Velká žrice a ta přivede bytosti k novému poznání.
Je možné, že ve starých textech se doslovně nepraví jen o zrození Velké žrice, ale ve skutečnosti je toto jednotné číslo myšleno v pomnožném čísle k přerodu žen ve Velké žrice. Psaní v jednotné formě má možná dodat jistou razanci a důležitost na každou ženu. To že ona má tak velký úkol před sebou, převzít zpět svou odpovědnost.
Čím začít teď?
Ze své zkušenosti vím, hovořme spolu více. A tím získejme větší důvěru k druhým. Zbavme se prvotních strachů.
