Úvod

​

Vážení čtenáři,

tyto stránky se snaží vnést světlo na pohled stavby naší řeči, její výslovnosti a hodnotu ztvárněnou ve slovech.

V samotném jazyku není nic podstatnějšího než nalézt spolupráci a přesnou míru chápání vypravěče a posluchače.

Pokud se budeme zabývat vztažností chápání obou skupin - Vypravěč - Posluchač - pak v samotné podstatě řeči jde o vykreslování, neboli ztvárnění našich představ. Jak jedna, tak i druhá skupina se snaží nalézt stejný obraz z použitých slov v rámci rozhovoru.

Při hledání pravdivosti samotných podstat slov, se obracím na komplexní pohled možného ztvárnění nejenom v pozemském životě, zhlediska jeho záludností a cílů, ale to vše posazené ještě do rámce celého vesmíru. Znalostí jeho vazeb a funkčnosti celků.

 

Správné chápání slov je nejdůležitější vazba v soužití lidí.

 

Nepochopení slov je vždy na začátků střetů. Nedorozumění se, vzniká možnost na úpravy vyřčeného, vzniká možnost konfliktu a zárodek k boji. Takto vznikají různé reálnosti - odklony - od daného prvotního zobrazení.

Pro dovysvětlení: úpravy reálností v podstatě slouží k nabývání jistoty každého jedince. Své komfortní zóny, kde se cítíme bezpeční. Z tohoto pohledu vznikají společenství na ochranu stejných hodnot, stejných cílů a záměrů. V podstatě je to zárodkem a budoucí spojnicí k zachování bezpečí jednotlivce.

​

( Zde máme první příklad proč je jazyk důležitý k dochápání : z předchozí věty jasně vyplývá, co je bezpečí. Je to stav vyvolaný v rámci přijatých pravidel vyššího celku /společnost/ směrem k užívání k základnímu článku /jedinec/, který poté sám od sebe nemusí vynaložit mnoho úsilí k zabezpečení se. Čili jedinec nevytváří PÉČI je v bez-pečí vyššího celku. Přeneseno i na vytvoření se stáda. Přeneseno i na podstatu společnosti okolo jazyka, své mateřské řeči, národu... )

​

Vážení čtenáři,

všichni tvorové se snaží nalézt určité bezpečí pro svůj životní úkol. Znamená to, že svůj vývoj směřujeme k nalezení pravidel chování a tím k ovlivňování své podstaty vůči svému okolí. Vznikají vnitřní pravidla, která se snaží narovnat i k pravidlům druhým.

 

Tato podstata je přenesena i do samotného jazyka - řeči.

Každý znak ve slově je nosným vyobrazením. Zde je myšleno, že něco znamená. Je určitou nosnou frekvencí, pro tyto stránky zářičem. Třeba i jasný zvukový zvukový záznam. Frekvence jednotlivých znaků se propojují, vytvářejí souznění, tak jak jde samotný život.

Pro další dochápání obrazutvornosti, jinak řečeno přenášení obrazu, nebo také přenášení představ v jazycích uvedu jednoduchý příklad:

- máme stůl.

Vezmeme náhodný vzorek obyvatelstva a vybereme třeba sto lidí různých věkových kategorií a položíme jim otázku : ,,Popiště svými slovy stůl".

- každý jedinec nám vykreslí svou podstatu vidění zadaného předmětu. Každý jedinec nám ukáže svou vizi, svou představu, co je stůl.

- ze sta odpovědí můžeme udělat výběr společných vazeb a postavit kompletní obraz vidění stolu.

​

Tato stránka se zabývá právě nalezením klíče, podle kterého naši předci pojmenovali nám známé okolí.

Samotný popis má totiž jistá pravidla, tak jak má pravidla celý vesmír. A vesmírná pravidla nejdou nikdy porušit. Pokud tedy připustíme, že se našim Předkům podařilo tyto pravidla zachytit a přenést do tvorby slov, pak je navýsost důležité tyto pravidla odhalovat a znát.

A proč se domnívám, že jsou tyto pravidla přenesená i do tak jednoduchých podstat jako je samotné slovo?

​

Protože pokud se bavíme o obrazutvornosti, o přenášení představ, tak jedinou podstatu samotných slov je zachycení reálnosti. Neboli přesnost vyobrazení!

To je důvod i samotného pojetí zadání - nalezení výchozího bodu. Bez nevidění od čeho se věci odvíjí, co je základem obrazu, nelze vidět zbytek. Nejdou přesně dochápat následnosti.

Proto je třeba býti shovívavější u lidí, co nedochápávají možnosti správného podání své představy. Svého omezeného postoje a přístupu.

 

Více již nalezneme v samostatném odkazu na slova :

​

​

​

​​