Úvod

Vážení čtenáři,

tyto stránky se snaží vnést světlo na pohled stavby naší řeči, její výslovnosti a hodnotu ztvárněnou ve slovech.

V samotném jazyku není nic podstatnějšího než nalézt spolupráci a přesnou míru chápání vypravěče a posluchače.

Pokud se budeme zabývat vztažností chápání obou skupin - Vypravěč - Posluchač - pak v samotné podstatě řeči jde o vykreslování, neboli ztvárnění našich představ. Jak jedna, tak i druhá skupina se snaží nalézt stejný obraz z použitých slov v rámci rozhovoru.

Při hledání pravdivosti samotných podstat slov, se obracím na komplexní pohled možného ztvárnění nejenom v pozemském životě, zhlediska jeho záludností a cílů, ale to vše posazené ještě do rámce celého vesmíru. Znalostí jeho vazeb a funkčnosti celků.

 

Správné chápání slov je nejdůležitější vazba v soužití lidí.

 

Nepochopení slov je vždy na začátků střetů. Nedorozumění se, vzniká možnost na úpravy vyřčeného, vzniká možnost konfliktu a zárodek k boji. Takto vznikají různé reálnosti - odklony - od daného prvotního zobrazení.

Pro dovysvětlení: úpravy reálností v podstatě slouží k nabývání jistoty každého jedince. Své komfortní zóny, kde se cítíme bezpeční. Z tohoto pohledu vznikají společenství na ochranu stejných hodnot, stejných cílů a záměrů. V podstatě je to zárodkem a budoucí spojnicí k zachování bezpečí jednotlivce.

( Zde máme první příklad proč je jazyk důležitý k dochápání : z předchozí věty jasně vyplývá, co je bezpečí. Je to stav vyvolaný v rámci přijatých pravidel vyššího celku /společnost/ směrem k užívání k základnímu článku /jedinec/, který poté sám od sebe nemusí vynaložit mnoho úsilí k zabezpečení se. Čili jedinec nevytváří PÉČI je v bez-pečí vyššího celku. Přeneseno i na vytvoření se stáda. Přeneseno i na podstatu společnosti okolo jazyka, své mateřské řeči, národu... )

Vážení čtenáři,

všichni tvorové se snaží nalézt určité bezpečí pro svůj životní úkol. Znamená to, že svůj vývoj směřujeme k nalezení pravidel chování a tím k ovlivňování své podstaty vůči svému okolí. Vznikají vnitřní pravidla, která se snaží narovnat i k pravidlům druhým.

 

Tato podstata je přenesena i do samotného jazyka - řeči.

Každý znak ve slově je nosným vyobrazením. Zde je myšleno, že něco znamená. Je určitou nosnou frekvencí, pro tyto stránky zářičem. Třeba i jasný zvukový zvukový záznam. Frekvence jednotlivých znaků se propojují, vytvářejí souznění, tak jak jde samotný život.

Pro další dochápání obrazutvornosti, jinak řečeno přenášení obrazu, nebo také přenášení představ v jazycích uvedu jednoduchý příklad:

- máme stůl.

Vezmeme náhodný vzorek obyvatelstva a vybereme třeba sto lidí různých věkových kategorií a položíme jim otázku : ,,Popiště svými slovy stůl".

- každý jedinec nám vykreslí svou podstatu vidění zadaného předmětu. Každý jedinec nám ukáže svou vizi, svou představu, co je stůl.

- ze sta odpovědí můžeme udělat výběr společných vazeb a postavit kompletní obraz vidění stolu.

Tato stránka se zabývá právě nalezením klíče, podle kterého naši předci pojmenovali nám známé okolí.

Samotný popis má totiž jistá pravidla, tak jak má pravidla celý vesmír. A vesmírná pravidla nejdou nikdy porušit. Pokud tedy připustíme, že se našim Předkům podařilo tyto pravidla zachytit a přenést do tvorby slov, pak je navýsost důležité tyto pravidla odhalovat a znát.

A proč se domnívám, že jsou tyto pravidla přenesená i do tak jednoduchých podstat jako je samotné slovo?

Protože pokud se bavíme o obrazutvornosti, o přenášení představ, tak jedinou podstatu samotných slov je zachycení reálnosti. Neboli přesnost vyobrazení!

To je důvod i samotného pojetí zadání - nalezení výchozího bodu. Bez nevidění od čeho se věci odvíjí, co je základem obrazu, nelze vidět zbytek. Nejdou přesně dochápat následnosti.

Proto je třeba býti shovívavější u lidí, co nedochápávají možnosti správného podání své představy. Svého omezeného postoje a přístupu.

 

Více již nalezneme v samostatném odkazu na slova :