d

viedy  D0L-

2

foneticky v

 

  • informace, poznání, hlubinná poznání

  • moudrost na nebesích a na zemi …..ve smyslu já vím

  • velké množství, ale dá se určit

  • vzetí do jednoho spojení

  • nasměrování na něco, naplnění celkem

  • pramatérie nesoucí hlubinnou informaci ze světa Praví

  • poznání světa Javí je poznání světa Praví a Slaví

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pro určení obrazů slova viedy  D0L- je nejlepší volbou podívat se na samotné znaky, se kterých je slovo utvořeno.

 

Ponechme stranou naše hledané V D a podívejme se dál.

 

Následuje jať 0, který hovoří o božím spojení. Pokud jsme se již poučili o tom kdo jsou Bozi, je zřejmé, že jať 0 nám hovoří přímo o konktrétním spojení mezi vyjímečnými skutky našich předků - jejich poznání a námi, co by projevené podstatě. Náš jať 0 nás spojuje v obou strukturách, činů předešlých a současných, hledá, nebo spíš určuje přímou vazbu - podobenství.

Následuje souhlasná Bókovice /zářič/ D L, kde se odráží právě všechny námi uskutečněné skutky na Zemi. Zde v projeveném stavu. Naše D L hovoří o nahromadění těchto činů zhlediska poznání, které nám bylo vesmírem poskytnuto. Je jen na nás, co jsme s nahramaděným poznáním učinili. Naše poznání je zduhé strany navenek měřítkem míry našeho uvědomění, při naší projevené činnosti.

Všeobecně by mělo platit, že každé poznání nás posunuje na cestě dále. Utváří nám další skutečnosti. To nám hovoří naše D L.

Jako poslední hlásnou součástí našeho hledaného výrazu je jistá podoba i. Dlouho jsem pátral zda by nemělo být ve slově iže b - harmonie. Zde mne nesedí forma výslovnosti. S harmonií by se naše slovo vyslovovalo viedi. Nesedí mne ani obraz iže b, jelikož samotná Bókovice hovoří o nadobývání chápání v propojení akce a reakce v jeden skutek. Určuje propojení obou věcí právě za účelem tohoto pochopení.

Proto předpokládám, že ve slově bude ižei -.

Představivost tohoto našeho i - je nejprostější. Hlásá nám o spojení s vesmírnou strukturou. Neboli, že tekoucí síly jsou pod hlavní patronací vesmíru.

To znamená, že pravda není jakoby v nás, ale je daná z vesmíru. My jí jen poznáváme. Tím je také utvářena volnost následování v našem rozhodnutí.

Po spojení těchto podtat je již jasnější odpověď, že viedy se vztahují přímo do konkrétního místa, které je již projevené, rozhraničené - poznané.

Pokud věc ještě uchopíme z grafiky samotného znaku V D je naprosto viditelná shoda počátku znaku, se znakem R H. Kde se říká, že R H je proud. Něco co určuje směr, tok energie. 

Pokud si tedy domyslíme, že přidáme k našemu R H  ještě onen kopeček - hrbolek - ve světě Javí, znamená to, že energie uskutečněné ve světě Javí jsou oddělené od světa Slaví.

Vytváří se podobenství, že existuje povědomí ve vyšších světech a ty se přímo odráží do projeveného stavu. Následuje realizace - poznání. Tím, že nejsou čáry cíleně otevřené do prostoru světa Praví, mají jen lehký dotyk, se dává navědomí, že věci jsou neoblomné, prostě dané, v podstatě předány k řešení světu Slaví a ty nám dávají možnost prozkoumat stav v Javí.

Chci říci, že světy Praví dávají jasné pravidla a ,,pokyny" ale, nechává se zde volnost k poznání.

Jen tak dokážeme vyjít vítězně.

Jen tak dokážeme prozřet k pochopení.

Souhrnem se můžeme obrátit s jistotou na obraz pochopení jsoucího stavu. Neboli, naše hledané V D je podstatou poznání.

Podstatou pochopení Javného stavu.

Nejlepším důkazem tohoto stavu je slova VÍM.