Voda

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na téma vody bylo napsáno již spoustu článků. A jelikož s rodinou bydlíme pod Solnou horou v bývalé osadě Ztracená voda, také dříve německy Old water, dovolím si přinést jednu úvahu na téma vody.

 

Vodu bereme jako základ života. Měli bychom okolo vody znát první a poslední. Vážení čitatelé, je tomu skutečně tak?

Pokusím se vaše znalosti trochu prozkoušet.

 

Kdysi před léty se mne dostala do ruky kniha od Viktora Schaubergera. Kdo to byl? Já bych ho popsal jako člověka s otevřenou myslí a očima dokořán.

V krátkosti Viktor S. byl polesní v rakouské části Šumavy. Svůj život naplňoval pozorováním přírody, toho, co vidí a rozmýšlením, proč se tak děje.

Jako příklad uvedu zajímavost: Jak to, že pstruh ve vodě stojí, skoro nehýbe ploutvemi a přitom je v silném proudu? A jak je možné, že tato ryba dokáže vyskočit i 6-ti metrový vodopád? Jakoby vyplout vodopádem.

 

Věhlasnosti se Viktor S. za života moc nedočkal. No jeho velikost, myslím si, dojde v budoucnu naplnění.

Viz další úroveň jeho myšlenek.

Viktor S. uvádí, že voda na planetě utváří dva cykly.

Za prvé je to malý cyklus, o němž se učíme ve škole.

Voda se odpaří z hladiny vody, z listů rostlin a stoupá do atmosféry. Tam se na nějaké prachové částičce vysráží vlivem rozdílných teplot a jakmile nabere dostatečnou váhu, padá zpět na zemi. Zde se může vsakovat do půdního podloží a vytváří tzv. spodní vodu. Tu podpovrchovou.

 

Vážení čtenáři, zde můj prvý postřeh. Lidé dnes zapomínají, že pokud nebudou v atmosféře prachové částice, nebude pršet. Voda se nemá na čem vysrážet. Dělá to povrch prachové částice, který má rozdílnou teplotu od vzduchu a tím dojde ke srážlivosti.

 

Za druhé Viktor S. rozlišoval velký cyklus, který je obohacen o pronikání vody k jádru naší planety, kde se voda zahřeje v páru a ta je tlačena k povrchu. Voda z velkého okruhu navíc obsahuje volné ionty hornin od žhavého jádra. Proto jsou většinou tyto vody léčivé. Dokonce při vyvěraní na povrch tyto prameny nezamrzají ani v největších mrazech. Viktor S. tuto vodu pojmenoval jako vodu živou.

 

Zajímavé vlastnosti vody jsou při její rozpínavosti. Voda zvyšuje svůj objem, jakmile začíná krystalizovat v led a to již od 4℃ k 0. To znamená začíná pnout, začíná růst na objemnosti a tlačí.

A dále voda zvyšuje svůj objem, jestliže je zahřívána nad uvedené 4. Opět začíná růst na objemu a tlačit.

Samotný pramínek vyvěrající živé vody má proto vždy teplotu okolo 4.

 

To znamená, že pro stoupání vody k povrchu napomáhá jakákoliv jiná teplota v podloží mimo 4. Voda se dochlazuje nebo dotepluje a vzniká tlak na určitý pramínek uvnitř samotného objemu vody.

 

Dále z toho plyne, že voda může být pramenitá v jakékoliv nadmořské výšce. A také, že její pramen se bude v krajině nacházet v místě, kde bude teplota nejbližší k teplotě 4.

Uvedu příklad, máte zahradu, kde svítí slunce, všude je teplota okolo 20 a na zahradě se nachází hájek, který vytváří stín. Jedině ve stínu má pramenitá voda šanci vyrazit na povrch. Zbytek ploch jí tlačí zpět do podloží tlakem. V principu, čím je víc zahřátější naše zahrada, tím větší tlak a navíc, čím hlouběji se zemina prohřívá, tím hlouběji zatlačí i naši vodu.

 

Už víme, jak je utvořen koloběh vody. A nastává další moment konfrontace našeho uvažování.

Jaké tajemství se ukrývá při dotacích na sečení travnatých ploch?

Mohou tyto obrovské posečené plochy mít vliv na prohřívání vrchní vrstvy půdy?

Vážení, představte si tento model: Posečete plochu ohromné velikosti, k tomu si přičtěte vyrubané lesy a co se stane s půdou? Kde se nakonec zastaví ona hranice spodní vody, když povrch tak tlačí?

Na to bohužel dnes nikdo nezná odpovědi. Nikdo se na veřejnosti tímto tématem nezabývá.

 

Pokud jsem však napsal, že z povrchu zmizely rostliny a lesy, kolik přítomné vody se ve skutečnosti z krajiny ztratilo?

 

Opět se nikdo o skutečné množství nezajímá. Vždyť jen takový dvoukubíkový živý strom má objem vody minimálně 50 %, což je zhruba 1000 litrů. Záleží i na druhu dřeva. To však není vše. Pokud mne paměť neklame, dost značná část stromů se nachází i pod povrchem. Obecně se v kořenovém systému může nacházet až stejné množství dřevní hmoty jako na povrchu a pak se tedy při pokácení dvoukubíkového stromu z uvedeného prostoru ztratí až 2000 litrů vody.

Fíha přátelé, když se kácí les, kolik vody z krajiny nakonec ve skutečnosti zmizí?

Pokud se tedy zamyslíme nad celkem, nesledováním ztráty travní a dřevní hmoty, tak si jen těžce můžeme představit skutečné prohřátí půdy a o kolik vody přišla.

 

Nemůžeme se ani dopočítat, o kolik vzroste teplota v tom daném vykáceném a vysečeném okolí. Představa pro objasnění určitého pravidla, i my lidé se dochlazujeme právě při zpocení, navlhčení povrchu. A my najednou povrchy vysušíme, že?

Přitom u vzrostlého živého stromu voda neustále cirkuluje a přes listy je odpařeno až 400 litrů za den do jeho okolí. Odpařování platí i u travní hmoty. Celkově tedy musí vznikat problém i pro samotný malý okruh vody.

A pokud se mne tedy někdo snaží přesvědčit o klimatickém oteplování vlivem CO2, pak tento člověk zcela určitě neví o všech podstatách.

Vždyť seče celá Evropa! O kolik stoupne teplota v krajině? O kolik se naakumuluje podloží větším prohřátím, do jaké hloubky tím, že se krajina nezvhčuje? V konečné fázi rozhodně ovliňujeme i samotné zkropení deštěm. Hodnoty samotných teplot mohou navíc každoročně stoupat. Mohou postupně rok od roku narůstat.

 

Věřím, že pokud by se přestaly dávat nesmyslné dotace na udržení travnatých ploch a jejich sečení, teplota v krajině by šla postupně dolů a navíc by se narovnávala samotná srážková rovnováha.

Z přírody je dále jisté, že další dochlazovací prvek krajiny je vítr. Takový hurikán vzniká v přehřátém místě, aby se mohl nasát dovnitř studený vzduch z vrchní atmosféry a přímo to konkrétní místo rychle dochladil.

Princip dochlazování foukáním se uplatňuje všude stejně. Dochází k dorovnávání teplot.

Takže ono naše prohřívání povrchu nám jistě mění i povětrnostní podmínky.

 

Vážení přátelé to jsou jen selské úvahy, nejspíš nejsou vědecky správné, jinak bychom se o těchto popsaných projevech dočítali z denních plátků.

 

Posunu se dále v poznání Viktora S. a uvedu jeho další zjištění. Viktor S. píše, že samotná půda mění svůj charakter při používání ocelových nástrojů na obdělávání půdy. Zde se jeho poznání váže na úbytek radlic a veškerého náčiní při obdělávání vznikem oxidu železitého /prohřívání oceli na povrchu vlivem tření/ při práci. Samotný oxid železa je rozprostřen v celé ploše a výrazně ovlivňuje sací schopnost půdy. Mění se charakter iontových vazeb. Děštová voda je povrchem ,,odmítnutá“ a místo vsakování odtéká pryč.

Viktor S. navrhl řešení v používaní měděných /bronzových/ nástrojů.

 

Samotný efekt vsákavosti půdy je navíc umocněn další vlastností vody a tou je rozdílná teplota povrchů. Pro získání té správné nasákavosti je potřeba mít přibližně stejnou povrchovou teplotu kapky vody a teplotu povrchu, kde voda dopadá. Jestliže se tyto teploty rapidně rozcházejí, k nasákavosti nedochází.

Nejprve se při dešti teploty ploch musí dorovnat a teprve poté voda proniká hlouběji. Pokud tedy přijde do extrémně vyhřátých ploch krátkodobý déšť, veškerá voda odteče. Proto se také nejvíce vody do půdy dostává při jarním tání. Povrchy mají stejné teploty.

Samotná rostlinná pokrývka usnadňuje dorovnávání teplot. Voda dopadá na listy a poté prohřátá od listů stéká, nebo padá na půdu.

 

Zde si dovolím jednu svou úvahu. Celkově se dnes lidstvo celopošně ubírá i k zákazu vyvážení jímek.

Jedná se o naše přirozené produkty jako je moč. Pamatuji si z mládí, že pokud jsme dělávali v přírodě bečku, dochlazovali jsme sud močovinou, neboli granulovaným hnojivem obsahující čpavek. Ten právě reagoval s vlhkostí a ochlazoval nám náš sud, který jsme granulátem obklopili.

Je nakonec možné, že právě naše ,,močovina“ chybí v půdě, aby vytvořila vazby a sama nalákala dovnitř vodu a přitom i půdu přirozeně dochlazovala.

Možná se zdá, jakoby někdo úmyslně řídil náš úbytek vody v krajině skrze příkazy a zákazy, které jsou na nás uvaleny. Ono to v jádru vypadá jako jeden celek.

Sami vyhodnoťte.

Takže přátelé, červeně jsem vyznačil pár hlavních momentů s různými vlastnostmi naší vody a ptám se, jak jste na tom vy se znalostmi o vodě? Pomohl vám článek?