Výchova dětí

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V samotném úvodu volně naváží nebo spíše se pokusím o doplnění článku : Vedení nebo Řízení.

 

Je až markantní, hraničící, jak rozdílná jsou tyto slova po odstupu času a zachytávání různých dovyobrazení. Takové další souvztažné myšlenky.

Tak především je zde nejpatrnější rozdíl, nad kterým se někdy můžeme usmívat, a to ve způsobu jízdy v autě. Jde o to, že u nás v České republice vozidla, kola atd. Řídíme. Ale u našich vychodních sousedů se tyto věci jako jsou auta, kola atd. Vedou. My máme řidičáky a na Slovensku mají vodičáky.

 

Proč? Že by někdo při tvorbě jazyka něco zanedbal a jiný zase věděl?

 

U nás v ČR se vedou kola, jakože ve smyslu, že jsou vedle nás, tak se vedou pejsci na vodítkách, tak se vedou koně. V případě, že věci ,,osedláme“ již je řídíme.

 

Myslím si, že je zde dost podstatná změna pro vyobrazení. A dle podstaty z článku Vedení nebo Řízení nám to jasně prokazuje danou myšlenku.

 

Pro připomenutí:

 

Řízení : je proces, ve kterém se sleduje přesné provedení zadání, úkonu a k tomu je přiřazeno jasné ukončení. Neboli, dle předem odzkoušených procesů známe výsledek a tak se snažíme věc zopakovat, reprodukovat a tím docílit stejného výsledku. Nastává stejný proces příčin a následků.

 

Vedení : je proces, ve kterém se z hlediska proveditelnosti nachází určitá volnost při postupu plnění zadání k dosažení určitého výsledku.

 

Pro nás samotné je toto vyobrazení podstatné při mluvě o předcích, bozích, vesmírů a hlavně duchovním růstu.

Jestliže se bavíme o našem vědomí, že roste, mělo by růst rozhodně na základě zkušeností a ty by měly být nejpodstatnější v růstu našeho procesu umět se rozhodnout. Nastává správný proces námi samotného vytvořeného systému hodnot řízení.

Jinak řečeno, jedině my sami se dokážeme řídit. Jakýkoliv jiný jedinec nemá právo mne osobně řídit. Pokud ve společnosti, jakékoliv společnosti, ať již je to rodina, občina, národ, kamarádi, se pokouší někdo jiný lidi řídit, dřívě nebo později to vyvolá odpor. Je to proti vnitřní zásadě každého jednotlivce. Dříve nebo později každý jednotlivec z řízení procitne. Myslím si, že je v nás takto nastavený kód - program.

 

Z tohoto důvodu je na nebesa jasné, že jako jednotlivec se řídím na základě svých zkušeností, co pevně vím, nikdo mne nezvyklá od mých zkušeností a jakýkoliv jiný jedinec mne může pouze navést do jiného pole vědění, poznání.

 

V případě výchovy dětí je toto nejpodstatnější vjem.

 

Jako rodiče děti pouze vedeme.

 

Tam, kde přichází na řadu povely a zákazy.....přesné instrukce.....nastává proces řízení a tento proces jedinec v jistém čase odmítne. Dítě je formovatelné, bohužel vždy je věc oboustranná. V případě použití procesu řízení, chybí dítěti, možnost sebepoznání. Zde nastávájí procesy, kdy dítě přejímá obrazy od druhých jedinců, aniž by vědělo podstaty. Formování z pohledů rodičů se může zdařit, ale neodzkoušené varianty svých rozhodnutí jedince nakonec donutí jistých konfrontací.

A tak se může stát, že dítě vyrůstá v omylu, nepoznání samo sebe, pod obrazem výchovy ,,řídících“ rodičů, ano sice pod jakoby ochranou lásky, že přeci vše děláme pro dítě to nejlepší, ale dítě nezná naše příčiny zachování, a tak se rozhoduje na základě co by udělal správně rodič......co by udělal správně můj kamarád......co ode mne očekává mé okolí!

Rozhodnutí z hlediska vlastního procesu řízení založená na vůli ne toho daného jednotlivce, ale z hlediska okolí, si tak následně žádají životní konfrontaci - dorovnání energií.

Z toho se často stane, že se nám dítě v mladistvém věku jakoby stane jiným. Začíná si uvědomovat samo sebe a snaží se nalést program, jakým by se do budoucna řídilo.

Bohužel se často stane, že narazí na jiné vzorce, jiné únikové programy, které jsou jednodušší, beznamáhové. Stačí se správně uvolnit, alkoholem, cigaretou, drogou a nemusíš se věnovat podstatě svého rozhodnutí. Rozhoduj se dle toho, co se od tebe čeká!

 

Pokud se tedy jako rodič zajímám o podstaty, jak správně vychovat odolného jedince, ne v zájmu mých představ, ale s ohledem na samotné dítě, je nejdůležitější dítě od narození pouze vést.

Takto je veden každý jedinec v procesu duchovních podstat, vesmírného seskupení. Sám jedinec se následně řídí. Takto jsou sestavené i samotné Védy.

 

Nechat dítěti volnost vedením je nejrychlejší cestou nalezení samého sebe. Je to záruka brzkého zjištění proč je jedinec zde, co má za předpoklady a co bude dělat v budoucnu.

Je to základní pilíř výchovy dítěte.

 

Je mnoho rodičů co si myslí, že vychovávají v dobrém zájmu své děti, no bohužel je málo těch, co jim dopřejí se naučit rozhodovat. Umět se učit a sám se zdokonalovat.....umět se řídit.

 

Z dnešního pohledu se tak jeví i škola. Provádí dikci jistých zájmových skupin pro určitá ,,správná“ rozhodnutí do budoucna. Učí děti přijimat ty šlechetné hodnoty, které následně stojí u jedincových rozhodnutí. A od těchto ,,správných“ rozhodnutí v budoucnu plyne také zdravotní stav jedinců. Jedinec není sám sebou. Pouze se rozhoduje podle toho, jak si myslí, že se má rozhodnout.

Zde se tak ukazuje, že vědomosti bez zkušeností právě vedou k umění se nerozhodnout, neumět se řídit.

 

To také potvrzuje obraz občana jako ovčana, co umí jen na povel békat. Je jako baterie, součástka, v procesu správného řízení, né však vedení.

Pro další vjem je zde ujištění i o samotném vnímání slov jako je omyl nebo chyba.

Obě slova jsou vztažná do procesu řízení.

Jen jedinec na základě svých počátečních vkladů..... vyvolání akce..... příčiny, může následně vyhodnotit následek a od tohoto vyhodnocení provést následnou korekci nového zadání.

Těmito slovy si tak vyhodnocujeme skutek, že vyvolal ne zrovna odpovídající obraz očekávání. Nikdo jiný je nedokáže posoudit lépe než my sami.

Pokud nás někdo takhle napomíná a my vnímáme, že nás takto nemá právo nikdo napomínat: ,,to byla chyba, to byl tvůj omyl", jsme již jistě na hranici poznání sebe sama.

Může se zdát, že jsme uzavření v egoizmu /v zářící hvězdě svého já/, ale kdo jiný než já může věc vyhodnodnotit a z věci se poučit?

To neznamená, že věci vyslovovat nesmíme, naopak jde o hledání určité formy ke sledovanému následku......vedení.