COVID – 19

 

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

 

 

C – ci, ciel, energie

O – oddělené k poznání, touha po poznání

V – viedy, mám obraz poznal jsem

I – vesmírná podpora, jasná energie daná k projevení se

D – nahromadit, zkušenosti poznané, již zahrnuty v nás

 

1 – 10 vesmírná podpora, energie k projevení k přijetí, nebo také jako AS, zrod, počátek

9 – příroda, vše co nás vytváří /pohled na přírodu, to co je při-ROD-u má každý jedinec nastaveno dle sebe/

 

Mnohé již bylo napsáno na téma corona virusu. Vedou se nekonečné diskuze o tom, jak vznikl, o způsobu jeho šíření a kdo a co stojí za jeho vznikem.

O tom nejdůležitějším a přesto tak viditelném se však nepíše.

 

Musíme vydržet být sami se sebou.

 

Už nemůžeme utíkat za kamarády, zbláznit se do práce, zašít se do oblíbené hospůdky, schovat se do různých center. Pro mnohé nastala ještě bizardnější situace. Nejenom, že musí vydržet být sami se sebou, ale také s partnery a se svými dětmi.

Myslím si, že lidé se často schovávají za takzvanou ponorkovou nemoc. V podstatě říkají, že jsou mnohem rozdílnější než ti druzí a nechtějí se jim přizpůsobit.

No, a teď musí.

Ano, svět je mnohem lepší místo s covid – 19 než dříve. Lidé dostali šanci se naučit být spolu.

Je pravda, že se jistě svět v mnohém změní.

Předpokládám, že můžou být jedinci, kteří to bohužel nezvládnou. Ale je potřeba mít na paměti, že za vším jsou naše myšlenky a naše zhmotnění. V podstatě lidé, co to nezvládnou, opustili svou báječnou hru na život. Na prahu nových změn přestali být naplnění touhou poznávání dalších zákoutí života. Stačilo jim to. Tak to v podstatě je.

 

Vrátím se teď k Bukoriadu a spojím významy jednotlivých Bókøvic do věty :

 

Z hlediska vesmírné struktury vše, co jsme okolo sebe vytvořili a naplnili naší činností /přetvořili/, bude projeveno poznáním v každém z nás k utvoření jiného cíle.

 

Vypadá to, že nám Bukoriad pěkně doplňuje úvodní úvahu. Že má nastat vypořádání s účinky naší činnosti na přírodu a pro nás samotné to znamená přijetí nových hodnot, nových cílů. Pozor, to vše se má dít skrze poznání SEBE.

Což by z druhé strany znamenalo, že lidé, co mají v sobě pořádek, nemusí mít žádnou obavu s náplní tohoto cíle. Mají pohled již zodpovězený, nastavený.

 

Chci upozornit na pečlivost vyhodnocení každého z nás. Spousta lidí se domnívá, že nic nepotřebují, že jsou vyrovnání sami se sebou a hlavně už vůbec přeci nic neničí. Často ve stylu ,,Vždyť já nic pomalu nepotřebuji, od života nic nechci, postačí mi málo. Ničemu neubližuji, nic nezabíjím.....prostě nic“. Takový jedinec naopak nemá zodpovězené vnitřní podstaty a svým nečiněním se dopouští toho nejhoršího ,,zla“ na sobě samém. Nalhává si.

Je potřeba pochopit, že za každým zdrodem nového jiné ,,U-mírá“. Což znamená, že je naplněna určitá míra. To ,,něco“ se přiblížilo do jistého nastavení - určité míry, která končí a vzniká nový stav - přerod.

V našem chápání slova umírání /ve smyslu přijetí vesmírných principů/ se vždy bude jednat o skutky přetváření. Z tohoto pohledu se nelze nikdy bavit o ničení!

 

Proto je potřeba vzít rozum do hrsti a začít vnímat naše budoucí skutky vždy z pohledu příčin a následků. Čeho chceme skutečně dosáhnout?

Budeme vždy jednat tak, aby vzniklý následek vyhovoval dalšímu jednání. Toho lze dosáhnout jen tehdy, poznáme-li sebe a své skutečné potřeby a stanovíme si dle našeho vyhodnocení nové cíle. Nejdůležitější odezva našich skutků však přichází z obklopující společnosti. Čím více naše jednání bude směřovat i v zájmu našich blízkých, tím menší nežádoucí odezvu budeme sklízet. Dá se říci, rozhodně se nebudeme ,,trápit“ nějakou zpětnou vazbou výčitek.

Vážení přátele, a to vše opět navazuje na vědomosti ohledně všech článků o zdraví.

 

Co jsem chtěl tímto říci. V podstatě se nedá hovořit o přímých dopadech na životní prostředí, co nás ničí. To je jiná hra, jiných lidí.

Matka Země nám neskutečně pomáhá a neustále nám vytváří nové podmínky pro další kolo poznání.

Ano, někdy jsme nenasytní a pustošíme víc, než bychom museli, ale otázka je, kdy a jak to jedinec pozná? Zde se jeví největším tmářstvím nečinnost. Nezavádění nových poznání, nových technologií do našich životů. V konečné fázi se obklopíme volnou energií.

 

Zpátky však k našemu tématu. Náš covid – 19 nám ukazuje, co jsem od začátku popisoval a to jsou společenské vazby.

Ve skutečnosti jsou to ony, co se utvářejí, co neustále utváříme a čím se nejvíce trápíme.

Proto jsem také na začátku zvýraznil ROD ve slově příroda. Protože nejčatější příčinou nedochápání vazeb vzniká opomíjením, že rodina je ta nejbližší příroda okolo nás.

 

Zde vložím vsuvku:

Lidé trpí různým dotěrným hmyzem, jako jsou klíšťata, blechy, vši, komáři. A je docela jasné, že jsou lidé, na které komáři nereagují, prostě na ně nejdou. Jsou lidé na které nejdou klíšťata a na jiné doslova číhají. Vědci můžou mít spoustu teorií. Podstatou je, že i tento hmyz nás napravuje. Ukazuje nám nějakou cestu. Mají to dokonce ve svých názvech, pokud je podrobíme Bukoriadu.

I to je potvrzení, že za vším hledejme jen sami sebe.

 

Chápu, že bude ještě trvat, než lidé přijmou, než pochopí, že za vším je vlastní poznání. Toto poznání našeho procesu formování prostředí silou našich myšlenek, našich vnitřních přání, z hlediska vesmírné struktury, povede k propojení dalšího poznání, další zkušenosti.

Je neskutečné, jak jsme se nechali zavřít do klece, ze které nelze vidět jednoduchost prvotní vazby. Zcela jasného prvku vidět skrze sebe, znát co potřebuji a umět to přesně popsat a říci.

 

Představte si, že již víte o propojenosti vás a vašeho okolí o ztvárňování vašich myšlenek do podob vašich nemocí. Zapomenete potom na obavu, zda chytnete někde bacil? Zda se nachladíte sezením na studené zemi?

Tohleto poznání mám na mysli. Ono přehodit v hlavě výhybku není jednoduché. Vždyť v konečné fázi trocha hraní na city : ,,Podívej jak jsem ubohý, jaká jsem chudinka, vidíš jak se trápím, jaké mám šílené příznaky,“ mne jen prospívá, že?!

 

Bavím se o tom, že ono přečíst neznamená, že jsem poznal, pochopil.

Možná se lidé ještě potřebují rozněžňovat. Ve skutečnosti trpí nejspíš jen nedostatkem uznání.

Možná uznání jen nevnímali, nebo uvízli v nostalgii starých časů. Možná si nevšimli, že svět již šel dál a mimo běžných rutinních záležitostí, které přeci již máme zvládnuté, je potřeba neustále překonávat nové výzvy. Trvají si potom sveřepě na něčem, lpí na starých věcech, co dávno nemusí být pravdou. Důvody můžou být různé.

Je zde však jedna maličkost, pokud by skutečně trpěli nedostatkem uznání, pak by si uměli poradit a přijmout opatření.

Jednoduchá záležitost.

Ztvárnit to do podoby nemoci je tak trochu ,,vydírání“ a potvrzuje to jen neznalost o skutečné stavbě vesmíru.

Jakmile se však lidé začnou bavit třeba o příčinách : ,,Víš tak dlouho jsem to přehlížel, kašlal jsem na tebe a hleděl si jen sebe, až jsem se nakonec nemohl nadechnout a prokašlal celou noc. No, pěkně jsem si zavařil“.

Potom nastává jiná situace. Nejenom, že jedinec má pořádně našlápnuto k uzdravení, ale i protistrana je nastavena do pozice co nejvíce pomoci.

Vždyť o to přeci jde. Náš partner nám jen rád pomůže.

 

Vážení čitatelé, bavím se pořád dokola o tom samém. Je těžké pro mne vytvořit vaše přijetí vesmírných principů jen z řádků. Snažím se v podstatě uvést co nejvíce možných pohledů na jednu a tu samou věc. Snažím se ukázat různé proluky, kde se vytvářejí spojující nitky. Kde navazují určité příčiny a následky a my to můžeme spatřit.

Ten největší a nejpodstatnější bod musíte udělat vy sami.

 

Přijmout to. Poznat to.

 

Je mne jasné, že největším nepřítelem je obava, strach. Z výsměchu, z nepochopení druhých, z pocitu vystavení se ohrožení.

Zde mám jednu radu. Není třeba se bát, neboť na Zemi je plno nebezpečí a to největší jste již překonali tím, že jste se narodili.

 

Vše je třeba tedy brát z hlediska poznání, z hlediska radosti dalšího možného seznámení se.

 

A slovo útěchy závěrem.

Z druhé strany je docela jisté, že nemoci, které jste neprodělali, jste nevytvořili. Zde všude máte splněno, máte za jedna.

Gratuluji vám!

 

10.4.2020

​

​

​