l

dobro lj,hj

4

 

foneticky d

 

  • nadobytí, nahromadění dobra

  • nakupení dobrých činů, otevřenost

  • nacházející se nad něčím

  • překračující něco

  • celostnost a plný harmonický život člověka

  • plnost a harmonie utvořeného

  • plný základ existence ve světě Javí

  • nabytí duchovního bohatství, duchovní zkušenost

  • správné činy člověka

  • zaujetí – vylepšované – zlepšení stavu něčeho

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

D l je jako prostor okolo nás, jakobychom byli v domečku naplněném všemi našimi skutky pod dohledem stvořitele. Toto je představa, kterou však musíme dále rozepsat.

 

Ve skutečnosti se musíme zaměřit na dvě věci to je sakrální - grafické provedení, a v neposlední řadě bude důležité pouvažovat i o samotném názvu DOBRO lj,hj.

Začneme grtafikou od spodní čáry. Je málo Bókovic s vodorovnou čárou mezi světy Javí a Naví. A jen naše D l má tuto linii odraženou z obou stran

V grafickém pojetí u D : jde o hromadění poznání, vycházející z dané energetické výměny ze světa NAVÍ. To znamená, je nějaké poznání, což je naše O, a to je posazeno na čáře přeměny světů Navi - Javí. Čímž je dáno, že jde o skutky uskutečněné v prostoru Javí a Slaví, jsou to čisté prožitky, jen s konkrétní podporou sil z Naví. Je zde učiněná představa, že zde máme jen kousek čáry střetu, jakoby krátké bojiště a my sedíme s našim poznáním nad tím, tato energie přináleži tomu danému skutku poznání.

Tyto odrážky jasně vymezují, že máme jen určitý kousek energie. Máme jen daný díl na tu či onu konktrétní akci.

Z toho vyplývá, že pokud přilepíme ,,nástavbu" na tutu odraženou čáru ve formě boukovice O j, znamená to, že nám slouží k oddělenému poznáním s přesně danou energií.

Také to znamená, že ono poznání je naše, prostor Javí - Slaví.

Vzniká tedy představa, že pro daný skutek máme danou energii.

Nebo také, že dané skutky spotřebovali danou energii, anebo to obrátíme a řekneme, že přesně dané energie, nebo čas, stojí u zrodu daných skutků. Příznačné jsou slova den, duše, duch, dokonalost atd.

Není ji ani více ani méně, je jí přesně na daný skutek. Jeho přesného uskutečnění. Možná by se dalo i říci, že je zde řečeno, že přesně daná příčina vytvoří přesně daný skutek.

Sled kauzality.

 

Pokud se zamyslím nad samotným slovem, je pro mne zajímavé ono koncové RO hj, které známe v dnešní době z fyziky jako veličinu hustoty.

Samotná souhláska RO hj má vyobrazovat právě přesně daný obsah, přesně danou strukturu, neboli strukturu omezenou na tu kontrétní věc. Určuje její skutečnou podstatu.

Pokud se podíváme na celek, samotné slovo je příznačné dvěma hlásnýmy O j. Vůbec nemůžeme mít pochybnosti o přímé vazbě na oddělené skutky, oddělené činnosti. Máme na začátku danou energii pro daný čin, pěkně oddělený od celku a ten má za následek projev existence v podobě B , bogů, který vede na přesně ustanovený závěr v podobě RO hj.

 

Slovo DOBRO lj,hj je ve skutečnosti dlouhá linie vývoje všech pokusů a omylů, které nakonec vyústí v náš projevený souhlas s konečnou podobou uskutečněného záměru.

Jednoduše řečeno děláme určitý skutek tak dlouho, dokud nedojde k naplnění našeho očekávání. Jsme z výsledkem spokojeni. Přitom platí, že každý skutek je chápaný zvlášť jako hromadění našeho duchovního růstu.

Slovo samotné je potom v záležitosti každého jedince vyjímečné. Je posuzováno s vnitřního pohledu přímo kontrétního jedince, dle jeho úsilí a zvoleného cíle.

V karuně se o D l hovoří jako o jasných skutcích. Z našeho pohledu jsou všechny skutky jasné, jelikož jsme je provedli právě z našeho popudu a pokud z nich budeme vycházet do budoucna, je to to nejlepší co uděláme pro náš růst.

Shrnuto : D nám tedy předznamenává, že jde o naplňování podstat do dané podoby.