Hledání významu slov

musím, dospělost, bezpečí, odpovědnost,

odvaha a oběti

 

 

 

 

 

 

 

 

Již delší dobu si říkám, že bych mohl opět sepsat článek, kde rozeberu pár slov a jejich užíváni.

Než budu pokračovat, rád zmínim, že jeden z podnětů mě opět poskytl můj syn, který jaksi nemůže překonat své já.

 

O co jde.

Jedná se o dohody. Dohody, co uzavíráme sami ze sebou, abychom nabyli vědomí svého slova MUSÍM.

O tomto fenomenálním slově panuje ve světě mnoho pověr. Musím je slovo, kdy lidé dokáží reagovat trochu přehnaně. Musím je slovo, které potřebujeme jako málokteré jiné pro svůj růst. Kolikrát jsem byl svědkem nepochopení, kolikrát jsem byl svědkem nedocenění.

Samotná podstata slova je ve vnitřním nastavení. Nebojte se, není to o nějakém předsevzetí, nebo mučení se. Slovo musím je právě spojeno s našimi vnitřními dohodami.

 

O čem se bavím. Jedná se o to, že pokud se v životě rozhodneme cokoliv udělat, něčeho dosáhnout, stává se to dohodou se životem mezi tělem a duší. Je to naše soukromá záležitost a pokud jsme k sobě netolerantní, pak tyto dohody nevnímáme a pácháme na sobě ,,zlo“ ve formě výčitek.

Ano čtete dobře.

Pokud porušíte svou vnitřní dohodu, odrazí se to ve vašem vědomí jako připomínka porušení svého závazku.

Může to vypadat, že dohody málokdy uzavíráme. Dovolte, ujasním to dále. Nejedná se o nějaké sliby, či vyřčené cíle. Dohodou je myšlena druhá strana mince našeho chtění. Pokusím se vyobrazit na příkladu.

Představte si, dlouho jste již nepili, je vedro, a vám přijde na mysl, že to napravíte. Jak krásné by bylo se napít a zažít pocit ochlazení. Není nic snažšího, pokud máte dobrý nápoj po ruce, než se napít a zahnat obraz svého mučení. Takže se napijete. A zde vážení čtenáři jste uzavřeli dohodu. Napili jste se, protože jste chtěli, a tak najednou máte dohodu se svým tělem, že budete muset jít posléze na malou. Prostě najednou musíte.

Celý život uzavíráme množství dohod. Je jen na nás, zda-li si toho všímáme a jak k sobě přistupujeme. Náš vyobrazený příklad je ten nejzákladnější.

Ony ty dohody se totiž vážou mezi naší myslí a naším tělem. Je to vždy tělo, co vykoná všechnu práci a nese také všechny následky. Proto podstata slova musím je v chápání sebe.

Jak jsem napsal, je to slovo vnitřního charakteru, určené jen pro nás. Proto se dokážeme durdit, když ho za nás řekne někdo jiný. Ale, co když byl řečník u toho, když byla dohoda uzavřena. Nemá potom právo ji připomenout?

 

Často se také děje, že jiný přebírá dohodu za druhého.

Opět uvedu představu.

Je jedinec, který má něco podniknout a jeho blízká milující osoba o tom ví. Pokud nastává situace, kdy právě milující osoba přebírá dobrovolně dohodu za svého druha, pak tohoto druha ,,šidí“ v jeho následcích. Vznikají tak uzlíky promíchaných energií, které se samočinně navazují na vykonavatele slova musím, přitom toto slovo jim nepatřilo. Věc je v celku jednoduchá. Někteří jedinci to nazývají jednoduše karmou. No my vidíme, že se dostáváme do příčinné souvislosti a podstata slova Karma je nejspíš v popisu tohoto dění.

Rozborem po SB s kar-m@ znamená, že existuje pravidlo podstoupeného uvědomění, které nás přiblíží dalšímu konání. Vypadá to, že význam slova karma sedí, jen je často bráno jaksi okrajově, bez hloubější úvahy. Slovo karma je opravdu jen popis příčin a následků, neboli uvědomění si příčinných vazeb.

 

Postupme dále a dokreslujme určitou situaci. Pracujeme zde s vědomým polem a svými zkušenostmi, které nám utváří právě naši vědomostní úroveň. Samotná úroveň není ve vědomostech, ale je o poznání a schopnosti umět se rozhodnout. Zde se dostáváme do podstaty slova, že jsme dospěli.

Pokud jsme dospěli, stáváme se vřelými posluchači. Je to umění porozumět druhému, chápat přesně, co říká, mít společný prožitek. Lidově se často v mluvě vykresluje větou: ,,To není jen bezduché plácání.“ Doslova dostatek dospělosti je motorem dalšího posunu.

Víte,  právě proto jsou mladí kluci posíláni na zkoušku mužnosti. Není totiž to samé, bavit se o tom, jak byste vše překonali. Nejde být jen naučený. Můžete mít informací kolik chcete, ale zkušenost ošidit nelze. Teprve potom skutečně víte a pokud se budete bavit s někým, kdo prošel stejnou zkouškou, stáváte se pozorným posluchačem. Navzájem si porozumíte, můžete rozebrat podstatu zkoušky a dospět do úplně jiných závěrů, než kdybyste modelovali obraz jen ze své mysli.

Nuže podstata dospělosti je o porozumění na základě prožitků.

Ano, můžete namítat, že dneska jsme dospělí od 18 let a mnohdy jsou jedinci vědomostně dále než v minulosti. Už jen pokud se podíváme na statistiku počtu vysokoškoláku a středoškoláku oproti minulosti. Sami však asi již cítíte, co jsem výše popisoval.

Slovo dospělost je ohnuté do obrazu, že něco můžeme a právě proto mnohdy koliduje se slovem musíme. Nemusíte, opravdu, co není váš závazek, nemusíte.

 

Takže vážení čtenáři, již jsme poznali, kdy musíme a kdy se posunem do bodu, že jsme někde dospěli. Půjdeme však ve zjišťování dále a přidáme další slovo – bezpečí.

Samotná podstata slova na stránkách byla již uváděna v jiném článku. Zde se pokusím podívat na pohled, jak se ono bezpečí utváří.

Zopakuji, že bezpečí je oblast vnímání, kdy nemusíme vytvářet péči, bez – pečí. Pojem sám je provázán i se slovem musím a že jsem někde dospěl. Ke slovu bezpečí vzniká cesta, že naše mysl automatizuje na základě zkušeností naše konání a tím odevzdáváme svou péči. Dobrým příkladem je řízení silničního vozidla po ujetí mnoha kilometrů.

Proto říkáme, že jezdíme bezpečně. To platí vždy, pokud jsme pečliví, a zda-li jsme se setkali se všemi situacemi, co v provozu nastávají.

Trochu jiným pohledem na bezpečí je kolektivní ochrana. Jedinec na základě získaných výhod se odevzdává společnosti, kde je mnohdy odstraněna samotná podstata prožitého vjemu – zkušenosti. Je běžnou praxí, že společnost nabízí jedinci ,,úschovu“ před možnými důsledky určitého chování. O jisté výhodnosti by nám mohl poskytnou obraz napadnutého stáda ovcí predátorem a zárověň nám poskytne i odpověď, kde je ve stádu bezpečněji. Opět pozorní čtenáři si vzpomenou, co jsem rozebíral slovem hodný, hodnost, hodnota a tím naváží i na výhodnost, kde i zde se plní jisté očekávání.

Tato forma bezpečí je v pořádku do doby, než začne společnost od jedince přebírat i jeho osobní dohody a nutit jiné formy slova musím. Dnes velice rozšířená praxe.

Jedinec, ať již žije v jakékoliv formě zřízení, je vždy nejdůležitější sám pro sebe. Jedině on sám je odpovědný za sebe, své konání, a tím je nejvyšší ochranou opět sám sobě a to především ve zdraví a náročnosti podstupovaných ,,zkoušek“.

Pokud se totiž zamyslíte nad slovem bezpečí, tak co je potom nebezpečí?

To, že nejsem automat a ovce? Pokud je to tak, pak je to v pořádku a můžete si být jistí, že zrajete v co největší míře svých prožitků k dokonalosti. Jste odpovědní vůči samým sobě.

Zde se nám obraz rozvíjí i do péče o dítě, kde rovněž formujeme jako rodiče pole bezpečí, kdy dítě žije v komformitě. Právě proto je důležité postupně s věkem jedince navozovat situace a otvírat jistá nebezpečí:-)

 

Opět utvoříme další zastávku a to u slova odpovědnost.

I odpovědnost ukrývá jistou vztažnost k výše napsanému textu. Jak říkám stále dokola, asi jsme stádo a necháme si namluvit ledacos, protože věci máme přímo před sebou a stejně je nevidíme. Slovo odpovědnost je v přímé závislosti s našimi zkušenostmi. To znamená, že jsme překonali hrozby slova musím, dospěli jsme do jisté fáze rozhřešení, překonali množství formujícího nebezpečí a tím jsme dostali v životě mnoho odpovědí na různé situace. A tyto odpovědí v nás právě budí naší odpovědnost!

Jestiže máte pochybnosti, neznáte ve vaší činnosti na něco odpověď, věřte, nemůžete se zachovat odpovědně.

Rozhodnutí o konání, padlé na neznalosti odpovědí, je nezodpovědné.

Bohužel se slovo nezodpovědnost stalo nositelem tak trochu ,,špatného“ obrazu a to jen proto, že jedinci nemají odpovídající znalosti.

Životy jedinců jsou mnohdy tvořeny pro rozhodnutí pouze informacemi, které jsou zahrnuty jen v myšlenkovém poli. Informace bez prožitků, viz opět zkouška z dospělosti, nemá cenu. Nedává nám materiální odpověď, a vážení, nezlobte se, právě do matérie jsme se narodili. Jestli toto ještě někdo nechápe, pak se divím, proč se narodil.

Jsme žijící bytosti v projeveném stavu, neboli uvedeni do javné podstaty, abychom právě tento stav mohli prozkoumat. Jako energetické entity můžeme být kdykoliv jindy, bohužel bez vjemu nabytí odpovědnosti. Právě proto by slovo nezodpovědný mělo být v našich životech běžné. Měli bychom za tím vidět právě jen tu neprožitou zkušenost, nedostatek odpovědí. Pro dnešní dobu bychom měli mít dost odvahy takto začít slovo chápat.

 

A projevuje se nám zde další význam slova a to odvaha. Kde se jasně rýsuje stav nadobytí váhy. Nadobytí přesnosti k naší činnosti přesvědčením se, neboli uskutečněním zkušenosti a tak převést onu informaci do odpovědného prostředí.

 

Pokud jsme toto vše již zvládli a pochopili, jaké významy nám dává určitá činnost a pojmenování, pak už chybí jen přinést oběti.

Oběti se přinášejí tak, že přistoupíme k druhému jedinci a obejmeme ho /objetím jsme dojetí/. Navážeme tak bližší vztah, dovolující nám prominout onu výstřednost získání zkušeností bez budoucích výčitek. Ano, objetí a oběti jsou navzájem propojená slova, co do podstaty prožitých zkušeností.

 

Už tedy víte, proč vás nutí vlády izolovat se a neobjímat, nemít blízko k druhému jedinci?

 

7.6.2020