JE-DNO

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V sobotu jsme se sešli s přáteli na statku u známého.

Zazněla tam spousta dobrých myšlenek a rovněž i podnětných konverzací.

Já jsem však zjistil, že v kruzích, kde se scházejí konstruktivní lidé, se stále objevuje neřest napadání se, ve smyslu, chytání se za prvotní slova, nebo zavádění nesprávných vyobrazení uváděných slov.

 

Vážení čtenáři, jsou to sice manipulace druhých, ale oni svým způsobem dávají najevo, že nejsou ještě připraveni být klidní. Vytrpět řečníka a nechat si věc pečlivě vysvětlit. Svým způsobem nevěří řečníkovi, že může mít i jiný záměr svého vystoupení.

Ano je vhodné to pojmenovat nedůvěrou.

Pak to však vypadá, že takový jedinec v dotyčném kolektivu nemá co dělat. No jak takový jedinec chce nabýt důvěru v druhé? Z druhé strany to totiž znamená, že musí porazit sám sebe. A to je mnohdy težká věc. Takový jedinec trpí na následky současně zavedeného systému rozděl a panuj. A defakto mnohdy dělá medvědí službu.

 

O co jde. Pokud máme možnosti chápání podstat i z jiných úhlu pohledů, můžeme si být jistí, že nás tyto pohledy vždy nějak obohatí.

To platí i o Staroslovienské boukøvici /SB/, která nám dává možnost vidět slova v pravém smyslu podání.

Mnohdy pak současný význam slova, který je posluchačem zaužívaný, naráží v rozhovoru a spouští proces zamítavého postoje s řečníkem. To jsem popsal i v článcích o vědomostních úrovních.

 

Představa je asi taková. Pokud jste malé dítě, které se již naučilo, osvojilo si techniku uchopit věci, pak další metou je naučit se s věcí zacházet. Ovládat své ruce a dělat s předmětem zamýšlené kousky.

Nu a teď si představte, že to odmítnete. Že se nebudete chtít učit dále ovládat podrobněji své ruce. Odpověď je, nikde nepostoupíte.

 

A takhle to je i s vědomostmi daných slov. Pokud nebudeme chtít znát jejich pravou podstatu a budeme neustále sklouzávat do zaužívaných významů, chováme se stejně jako to dítě a dál nepostoupíme.

Tento stav nastává obdodně v rozhovorech, když nedoslechneme, nebo nevěnujeme plnou pozornost řečníkovi. Když se nedoptáme na zamyšlený obsah sdělení, nebo uvěříme-li své představě. Takto vždy upřednostníme svůj obraz vidění před seznámením se s novou informací.

Běžný následek domýšlivosti. Opravdu dělat závěry za druhé, bez doptání se na celek.

 

V sobotu jsem se setkal s jedinci, kteří se snažili prodat jiný postoj ke slovu jednohlasně. Oháněli se výrokem soudu, který si nechal zpracovat rozbor daného slova u jazykovědného ústavu ČR. Uváděli tento argument a tvrdili, že ono slovo znamená, že věc je schválená jedním hlasem, jakoby zbytek nehlasoval.

Nuže pojdmě si uvést jiné podobnosti.

Existuje další slovo jako je jednoznačně.

Pokud se každý zamyslíte nad použitím slova jednoznačně zjistíte, že slovo se opravdu používá při zviditelnění, že věc o které se bavíme má jasný charakter. Že opravdu vykreslujeme stejnou prokazatelnou podstatu pro všechny zůčastněné daného rozhovoru. Je to slovo, které dává jasný důraz a jasný význam.

Opravdu nikdo si nepředstaví, že zde spatřujeme s něčím stejný znak ve smyslu, že předpokládáme a známe nějaký znak, který to představuje. Byla by pak otázka o jaký znak se jedná. Vždy jiný? Nebo máme nějaký jeden ustálený znak za tímto slovem? Jistě chápete, že podstata věci by byla takto příliš neurčitá a v rozhovoru je tedy slovo bráno jako souhrn s daným tématem. Je to souhrnný souhlas s tématem.

 

Nuže pokud někdo uvádí slovo jednohlasně jako jeden hlas, je to buď na objednávku, nebo totální ignorant celistvého odkazu našeho jazyka. Neboť i zde se jedná o souhrn jedněch hlasů, čili představuje souhrn souhlasu s danou věcí.

 

Můžeme se podívat i na slovo, které nám celou věc osvětlí ještě důrazněji. V naší mluvě existuje slovo, palčivý – nejpalčivější a podívejme se do věty užití : ,,Musíme řešit ty nejpalčivější problémy.“ Zde snad každý našinec chápe daný záměr uvedené věty.

A teď si představte, že by se našel jedinec, který vám bude tvrdit, že ono souvětí znamená, že musíme řešit otázky týkající se našich prstů, přesněji palců! Že má dokonce rozbor z jazykovědného ústavu, no budete mu věřit?

 

V každém případě mne slovo jednohlasně zavedlo na další šetření. Podívejme se na samotné slovo jedno. Můžeme jej rozdělit na jedno.

Pokud se podíváme do SB zjistíme, že naše JE je $ edo, jehož obraz je dotknutí se celku. Již zde to začíná naplňovat jistý předobraz přesného dochápání.

Zbývá nám najít význam zbytku DNO.

No každý, kdo pozná dno, chápe jeho podstatu. Je to rozhranní, je to předěl, je to část, které je bráno za spodinu, za něco dole, je nám jasné vždy, co v daném případě použití, či seznámení se s danou věcí způsobí.

Pokud se podíváme na obrazy dle SB, je zde obraz O J něčeho odloučeného, dále je zde N Y, které předznamenává možnost zhotnění se a slovo zakončuje D L, které nám hovoří o prožité zkušenosti, čili o něčem co jsem poznali. Jako celek to můžeme přečíst, že se jedná o věc, kterou jsme poznali. Pokud se tedy podíváme na zakončení s JE pak je to potvrzení o poznání naší věci, o našem celku.

Jejda, že by opravdu naše slovo jedno-hlasně znamenalo ono schávelní více hlasujících stejným hlasem?

 

Vážení čtenáři, schválně jsem zanechal na začátku slovo dno a jakoby zaváděl slovo do jiného vyobrazení. A jak vidíte, věc byla narovnána do skutečného zobrazení i se samotným slovem dno, doplněním o $ edo. Podobný význam vyobrazení je i u slova, když jsme zajedno.

 

Zde se s vámi rozloučím a již teď se můžete těšit na pokračování v článku o našich počátečních číslech a ukázky určování obrazů při změně koncovky, jakoby skloňování.

 

31.5.2020