Karel Čapek

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dnes je výročí narození tohoto velikána.

Přesně na 9. ledna 2020 je to 130 let.

 

Pokud vyjádřím svůj názor, skláním obdiv k jeho dílům. Byl opravdový průkopník. Jeho díla posuzuji jako knihy Juliese Verna.

A nejkrásnější na tom je, že byl náš.

 

Pro mnohé lidi dnes jsou věci překryté. Ztrácejí se pod nánosy nových ještě překvapivějších snímků, a píšu záměrně snímků, neboť knihy dnes lidé tolik nečtou. Nevím, zda-li je to na škodu celkovou, ale o jedné chybičce bych určitě věděl.

Obrazově se více obohacujeme přes filmový snímek.

Je pravda, že u filmu nemusí lidé snít. Představovat si. Dnes je filmů nebřeberné množství a splňuje jakékoliv kategorie snění. O co se člověk zajímá, o kdejaký odklon hlavního myšlenkového proudu. Vše najdete v tom nějakém filmu.

Dříve při čtení knih byl jedinec odkázán jen na sebe. Brouzdal myšlenkami po vzdálených koutech naší Země. Létal v oblacích. Vyráběl neskutečné stroje a především on sám to vše naplňoval. To on sám takhle snil.

Síla naší představivosti je ohromná! Vážení čtenáři, to je to jediné, co se dá filmům dnes ubrat. Lidé méně sní. Lidé se ochuzují o své nevšední zážitky, co mohou vše prožít ve snu. Je to kus našeho dětství. A čím jsou filmy realističtější, tím jsou více odvádějící od snění.

 

Jako dítě jsem snil, jak vše zvládám, jak všechny porazím. Jak zavládne spravedlnost a zlo bude potrestáno. Mám ze svého dětství plno snových vzpomínek.

 

Troufám si v tuto chvíli tvrdit, že za větším rozvojem vnímání, za lepším rozvojem obrazutvornosti, právě stojí snění.

Být odtržen od reality okolo nás a nechat se unášet, jak by to bylo, kdyby....

To je to, co nám zvyšuje nakonec možnosti, protože podruhé jak to vidíme znovu, máme šanci si vzpomenout na náš sen.

 

Možná právě proto předčítání příběhů a pohádek malým dětem dělá tak báječnou službu na jejich budoucím rozkvětu. Možná právě zde se všechny ty neskutečné příběhy, jako je třeba Malý princ, dají tak ukázkově vybájit. Unést se v představách. Krásně snít, že jste to vy.

Mám zato, že jedinec je poté bohatější v možnosti výběru. Mám zato, že jedinec je radostnější, živější, naplněný ,,nějakou“ silou, můžeme tomu říci i elánem do života.

 

Karel Čapek nám přesně tohleto dával. Ano a ne jen jako malým dětem, ale již i odrostlejším. Přesně tohleto dokázal. Dokázal probudit snění a tím i zájem. Měl myšlenku a popsal ji báječně pro vyobrazení.

 

Je docela možné, že právě dnešní mládež, dnešní lidé již nejsou schopni tohoto velikána docenit. Právě proto se ale z druhé strany nechávají unést postavou Harryho Pottera.

Protože potřebují snít! A H. Potter je v jistém ohledu napsán ,,jednoduše“ právě pro možnost nechat se unést sněním. To platí i o filmovém zpracování.

Rád zde ještě připojím, to by nebyly stránky Staroslovienské Boukovice, že Karel Čapek, pokud se podívám na podstatu jeho příjmení, pak :

 

ČAPEK xfgTr

 

Vidíme, že jeho příjmení je hned na začátku ovlivněno Č x rozhraničením, neboli vjemem přesné podstaty, hranice, která je cestou ke zrodu A f , ano jeho vyhraněný názor ho vede ke zrodu.

Dále vidíme P g, které je podstatou oddělení se, něčeho samostatného, co má s námi spojitost a my to můžeme vnímat z podstaty svého vjemu. Toto oddělené se váže k E T materiální podstatě bytí, pevné formě existence na zemi, její tvárnosti a síle. Můžeme tedy v zájmu vytvoření slabiky hovořit, že toto oddělené vytváří cestu pro onu materiální podstatu, která je příčinou i následkem toho odděleného.

Příjmení ukončuje K r, které dodává celému prvku hybnost, neboli jistou formu nadobytí důrazu k uvedení do pohybu přijatého záměru.

 

Vážení přátele, pokud se v celku zamyslíme nad obrazy jednotlivých Bókovic v příjmení Karla Čapka, tak jak jsou sestavené, tak právě ono příjmení nám jistě vyobrazením říká, že nás překvapuje, udivuje, nebo spíše obohacuje pohledem na něco zcela zřejmého, pro nás však neviditelného, odděleného, co se nám však dokáže projevit.

Vážení čtenáři, to je náš velký Karel Čapek.