Ještě jednou
Hlásné a Souhlasné
Vážení čtenáři, dnes bych se chtěl jen v krátkosti vrátit na naše prvotní rozdělení Hlásné a Souhlasné. Nebudeme se zde zabývat spojujícími, tzv. dopňujícími a to z důvodu, že doposud je mne jejich charakter v rámci Staroslovienské Boukovice zahalený.
Je docela možné, že ony doplňující – spojující jsou přesně v návaznosti jako děti. Ty co nás báječně obohacují o další vjemy během našich životů. Jsme to poté my, ženy a muži, kteří procházejí změnou, a jak říkám, pochopení pravých podstat Bókovic, zda-li nesou charakter doplnění, ještě potrvá.
Je jisté, že i děti jsou holky a kluci. Pokud však vezmeme jejich charaktery všeobecně, pak platí, že mnohdy jsou jejich představy přesnější než ty naše. Jejich nebojácnost v pronikání k poznání ke zkušenosti je mnohem větší. To je jejich největší artikl. To je to, co z nich září.
Pojetí o hlásných a souhlasných jsem psal v rámci teorie o SB. Takže již víme, že hlásné připodobňuji k ženám a souhlasné k mužům.
Pro dnešní představu nejprve přenesu obrázky a poté si je popíšeme.
O co v názvech jde :
- černé písmo jsou souhlasné - Muži
- červené písmo a zárověň žlutě okroužkováno jsou hlásné - ženy
- modrý kroužek nám vytváří slabiku - pár
Pro zvýraznění a pochopení rychlé orientace jsem právě ony Hlásné bókovice dal do žlutých kroužků.
Znamená to, že pokud se podíváme na slovo ŽENA, vidíme v posloupnosti hlásnou E T a pak A f.
V rychlosti nám je tedy jasné, že slovo se bude opírat o materiální podstatu a počáteční zrod.
Když se podíváme na slovo MUŽ, uvidíme jedinou hlásnou U E.
Opět pro rychlou orientaci si můžeme udělat obrázek, že se jedná o přibližování.
Pokud se podíváme na slovo ŽENA jako celek, spatříme dvě slabiky ŽE a NA.
- ŽE hovoří o vytváření vývoje k projevení se a
- NA nám poodhaluje zrod, který je vázán k minulosti v současném projevení zrodu.
Jako celek nám slovo utváří vjem vidění zrodu, počátku s možností nového vývoje, nových projevů. Je zde tedy viditelný nový zrod matérie života.
Pokud se podíváme na slovo MUŽ, spatříme jednu slabiku a jednu bókovici, která ji doutváří M - UŽ.
- M nám hovoří o prožitých a rozhraničených zkušenostech, o věcech, které nás poučily.
- UŽ nám hovoří o přiblížení k životu, neboli o potenciálu k tvorbě.
Jako celek nám slovo poskytuje obraz jistého zajištění života k chápání proč - k prozření.
Pokud tedy začneme vnímat obě slova, nelze nevidět, že jedna i druhá podstata se navzájem doprovází a jedna bez druhé neutvoří celek.
Jedna nebo druhá podstata, tvořivá v samostatnosti, je vždy uzavřena do svého obrazu předurčení.
Z této podstaty nelze vytvořit pár, pouze z jedné energie třeba mužské, k zajištění oboustraného energetického obohacení.
Vytvořit symbiózu lze ze dvou rozdílných prvků, neboli pro dochápání, ze dvou samostatných podstat, které budou navzájem pro sebe prospěšné.
Použiji jednoduchou představu: propojte do elektrického obvodu s elektromotorem dva póly + a očekávejte, že se motor roztočí!?
Vždy potřebujete + a - .
Vážení přátelé, tolik k jednoduchosti a rychlejší orientaci při tvorbě slov, při tvorbě prvotního náhledu na slovo.
