Teorie vnímání

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Úplně na samotném začátku si povíme, co znamenají samotná slova Staroslovienskaja Boukovice rozborem obrazů Bókovice za Bókovici tzv. ,,Bukoriad“:

Staroslovienskaja - znamená sjednocení našeho slova s nabitými zkušenostmi s vesmírem, nebo,  nevyvratitelné-hvězdné zkušenosti našich slov v souladu s vesmírnými procesy.

 

Boukovica - znamená množství rozhraničených vjemů dávající nám smysl z prožitého záměru, Také tomu zkráceně můžeme říkat enciklopedie života.

 

Pro zvládnutí chápání obrazového vykreslení slov, je dobré pokračovat ve výuce postupně ve třech okruzích :

 

1/ důkladné seznámení se s popisy světů. Jaký smysl vyobrazují.

2/ postupné seznámení se s teoretickou částí.

3/ samotné studium jednotlivých Bókovic.

A pro zajímavost se podívejme, že myšlenky co dávají cíl, my vkládáme do knih, které se právě v angličtině nazývají BOOK. Pro nás známá podstata názvu Bouk-ovice.

Odtud se vzalo obrazové vnímání daného anglického slova - kniha.

Takže, naše základní tabulka 49 znaků je vlastně knihou. Ač se to na první pohled nezdá, je zde zašifrována hromada údajů, ve kterých se dá číst jako v knize a hovoří nám o každé fázi našeho vývoje na Zemi.

Našeho růstu, našeho postoji k životu. Je to filozofie zakomponovaná do této tabulky, a do naší doby zachována, k získání hodnoty slov. Jejich vlivů, ovlivňování mezi sebou a  k zjištění provázání do energetické představy, třeba i do čísel.

Další neznámou u Staroslovienské Boukovice, je dle mého obrazu předpoklad, že vznikla kopírováním věsmírných procesů z pohledu pozorovatele. Tento pozorvotel se snaží zachytit myšlenkový proud, jakoby se vynořoval, ztvárňoval, ze tmy. Z ničeho. Neboli, je výsledkem zachycující od nás, co se nám zjevuje. To my odhalujeme, co potřebujeme popsat.

Oddůvoděním je, že Staroslovienská Boukovice právě již nemá spojnici na nebese. Psaní SB je prováděno právě na linii přerodu mezi Naví a Javí. V podstatě se jedná o opačný proces od Karuny.

Karuna je právě spouštěná z linie přechodu mezi Praví a Slaví. Dle mého je tak umocněn dojem, že vše vychází z Praví a my jen následujeme příčiny. Neboli, se snaží přesně zachytit obraz vzorů přicházejících k nám.  Jakoby se zde nejedná o naše zjevovaní, ale v podstatě se jedná o zobrazení přijímání.

 

 

 

 

 

 

 

 

Toto je ukázka našich zářičů. Jednotlivých znaků - písmen, které jasně vymezují prostor svou čarou.

Kdo zvás již otevřel Praví, Slaví, Javí a Naví, má ponětí, že právě pomyslným  průchodem přes tyto světy nám čára zobrazuje své hranice, svou energii. O této energii více v sakrální /jemněhmotné/ grafice.

Momentálně odbočím a připomenu, že to byl Cyril s Metodějem, co změnil název druhého znaku ve Staroslovienské Boukovici z BOGU na BUKI a to se také nakonec projevilo v ruštině v názvu AZ-BUKA. Kde druhý znak-písmeno ,,B“ ať již jsou to bogy nebo buki znamená množtví neurčeného.

Množství neurčeného, jestli Bohů nebo Bůku /knih je mnoho/, zdá se být obdobné, ale podrobnější vazby mohou mít katastrofální následky v podobě dalšího spojování. Naši předci znali pojem Bohové vyloženě s vazbou k minulosti, věhlasnosti určitých osob, jejich významných předků, spojující je s jejich významnými činy.

Slovo Bůh má spojitost s oslavou daného jména a jeho přičinění v prospěch celého rodu, až národů. Je to živá vzpomínka, skutečného předka z masa a kostí. Jako kompletní bytosti žijícího na planetě Zemi.

Pro představu kniha, také slouží k této podobě uchování. Ale jakoby se v knize postupně vytrácí ta hodnota, ta přímá energie, vazba na toho konkrétního předka. Tento předek se stává postupem generací jakoby přelud a později se tyto příběhy dají nazvat nebo charakterizovat jako báje a bájné postavy. No odtud již kousek k záměnám jako - báje, bozi, bogi, bohové, bogové, bojové, či bóji....

Ve Staroslovienské Boukovici nejde ve své podstatě o skloňování, časování, vyjmenovaná slova atd., vždy se jedná o vykreslení - vyobrazení vjemu.

Pokud srovnám dnešní gramatické podoby a různé poučky – chápu, že to muselo dát spoustu práce, jakoby zachovat onu energii slova a ještě to vložit do ,,tabulek". Právě proto máme i spoustu výjimek, co do ,,tabulek" nezapadají.

Největším zprzněním slov však v českém jazyce došlo přepisem do latinky. Samotné grafické zpracování jednotlivých zářičů stojí za možnosti přerušení celkové získané představy obsahového ztvárnění daného slova.

Dnešní slova pokud si tedy odmyslíme latinku, většinou při zpětném rozboru Bukoriadu dávají jistá obrazová spojení - představy. Dokonce mnohdy i u ,,cizích" slov.

Bohužel podstata a spojitost na jiná slova se vytrácí právě charakterem výuky našeho jazyka.

Dále z naší řeči je patrné, že obrazově pracujeme na dost velké úrovni, neboť co čteme, to i píšeme. Dokonce máme velký výskyt slov obdobného charakteru vymezující určité vyobrazení. Třeba : hodný, vhodný, hodnost, hodnota /jak píši, již si je však k sobě nepřiměřujeme, že mají společný obraz - souhlas s našim očekáváním/.

 

K teorii ještě napíši základní údaje Staroslovienské Boukovice:

 

  • znaky jsou soustředyny do tabulky o 7 řádcích a 7 sloupcích, mají tedy celkem 49 Bókovic

 

  • každý znak Bókovice, nese přesnou grafickou podobu, která z hlediska čtení má vyvolat obrazový vjem, připodobnění k něčemu a tím dostává i jasné energetické hranice.

     

  • každý obraz jedné Bókovice můžeme připodobnit do podobenství obdobného významu, mým vnímáním se bavíme o dokreslování jedné jistiny /pravdy/ okolo dané Bókovice z jiných úhlů vidění. To znamená, že se snažíme ji připodobňovat, abychom dostali pevný, nezaměnitelný, charakter dané Bókovice.

 

  • současně každá Bókovice si nese svou zvukovou /fonetickou/ podobu.

     

  • každá Bókovice má název, který jí provází do jejího obrazu. Tento název nám pomáhá v získání obrazu, představy tak, že si můžeme provést Bukoriad.

 

  • jsou vybrány určité Bókovice, co zárověň udávají přesnou číselnou hodnotu.

 

  • konstrukce tabulky a provázaní jednotlivých pozic Bókovic a i čísel pak můžeme různě číst-dešifrovat.

Tolik se dá napsat k základní tabulce. Další podstatou věcí je, že samotné znaky můžeme rozdělit na:

- Hlásné bókovice /ženy/

- Souhlasné bókovice /muži/

- Spojující bókovice, dokreslující vazbu a obraz /děti/

Spojováním Bókovic do slov prvotně vznikají zdvojené vazby, slabiky a později slova, zvukové melodie, které mají jasný frekfenční průběh.

 

Jednotlivé body budeme postupně rozebírat.

28.10.2019

Vážení čtenáři, jelikož jsou vesmírné procesy dynamické, to znamená, že vše je neustále v pohybu, i naše stránky jsou v pohybu.

Dokladem našeho růstů je právě vývoj myšlenek, jejich příjetí.

Nastává zde proces o jistou doplňující představu, zpřesnění. 

Je v celku zarážející, že slovo a každý znak v Boukovici jsou zářiče, nosné frekvence. Jsou to stupně rozhranní. Vyobrazení přesného stavu odrazu čar a jejich průběch skrze všechny světy.

Z toho důvodu je zřejmé, že pokud se budeme bavit o jedenotlivých znacích v Boukovici, ponese poté znak % ÓM, to však neznamená, že takhle zní i zvuk. Je v pořádku pátrat a dávat dohromady odkazy minulosti, ze kterých vyplývá, že se zvukově jedná o dlouhé ,,Ó".

 

Títmo se dá najevo, že se nejedná o celou knihu, ale o jeden zářič z knihy.

 

Její obraz je právě záření. A právě o to jde, zvýraznit, že jde o hluboké záření, nosné informace, pilíře.

V samotném slovu obrazově, místo vzniku pravidel, smyslovosti, ustojů máme záření, jasné, zobrazující a to vzniklo na základě silné energie. Přesné dané v procesu vývoje.

Zde jsou uvedeny některá slova s % óm.

bókovica  ,%r]dbwf  nebo možná /o je nepřízvučné/

bókovíca   ,%r]8!wf   nebo také

bókovíce  ,%r]8!wq

stógne  cn%uyq

slóvo  ck%dj

jariló  zhbk%   nebo možná

jaríló  zh!k%